Portrét ženy v plameňoch

Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% (15.06.2020)

Krásný film. Čekal jsem to mnohem artovější, a přitom je to film, který dokáže zaujmout a bavit širší spektrům publika, než pro jaké je to prezentováno. Film mě hodně sedl, a líbil se mi. Dost oceňuji tempo vyprávění, které si mě získalo a udrželo moji pozornost. Samozřejmě je to dáno taky vizuální stránkou, jenž je působivá a dokáže vtáhnout do děje. Nádherné záběry, práce s vyprávěním a šikovná režie, tento pocit umocňují. Režisérka Céline Sciamma je velmi talentovaná filmařka, a to se zde předvádí se mi hodně líbilo. Film nemá složitou zápletku a přesto dokáže být působivý a zajímavý. Po herecké stránce se tomu nedá moc vytknout, jelikož obě herečky v hlavních rolí předvádí perfektní výkony. Noémie Merlant je zde skvělá a její výkon se mi hodně moc líbil. Adèle Haenel hraje parádně a výborně prodává dilema své postavy a díky ní jsou ty emoce silnější. Herci ve vedlejších rolí jsou dost dobří, a krásně pomáhají hlavním herečkám vyniknout. Portrét dívky v plamenech je krásný film, protože v sobě má mnohem více, než se na první pohled zdá. (17.04.2020)

Vizuálne prekrásne - či už kulisy, kostýmy, atmosféra, prostredie, a samozrejme aj herecká dvojica Adèle & Noémie. Ale na môj vkus až príliš lyrické a dejovo nevyvážene, čo by mohla vyvážiť aspoň dialógová stránka filmu, ale ani tá nebola nijako svetoborná. Zápletka a jej vyústenie bolo vysoko predvídateľné - a na to, že sa film odohrával v 18.storočí, tak to pôsobilo až príliš libertinisticky. Takže trochu pochybné... Ale ten vizuál bol naozaj vydarený a hlavne vďaka nemu je to aspoň za 3*. P.S. Zo všetkého ma najviac aj ta bavili tie maľovacie scény (nádhera!) (30.07.2020)

Ze všeho nejdřív musím zapět ódu Adèle Haenel a Noémie Merlant, bylo mi potěšením tyhle dvě mladé dámy sledovat, jejich rodící se vztah, kontakt očí, okouzlující úsměv, stejně tak jako nesmělost, pochybnosti, obavy, to vše se dalo z jejich půvabných obličejů vyčíst.. Příběh malířky, která má za úkol namalovat Héloise, aniž by ta o tom věděla, neb se vzpouzí domluvenému sňatku, mě zaujal od samého začátku, od prvních záběrů, je nádherně natočený, může se pyšnit krásnou hudbou (např. zpěv u ohně, kde přeskočí jiskra), no a samotné malování obrazu bylo čarovnou vsuvkou do vyprávění.. Mimochodem ku příkladu mně se líbily ty obrazy oba dva, byly úžasné a pak taky strana 28, nejen ta v knize, zejména ta na obrazu.. (02.05.2020)

Historické romantické drama s minimem postav (dvě hlavní ženské role, dvě vedlejší ženské role a kompars) ukazuje autorčino režijní mistrovství. Dává smysl, co ukáže, i co neukáže, jak málo používá hudbu, i kde ji použije, o přirozeném světle svíček či krbu ani nemluvě. Přestože všechny herečky jsou natolik dokonalé, že jejich postavy působí přirozeně, nijak se přitom nepředvádějí, takže to nelze označit za „herecký koncert“. Autorka zkrátka věděla, co chce říci, i jak to chce říci, a podobných filmů není nikdy dost (90%). (04.01.2020)