Duša

Další pixarovka, jejíž příběh lépe ocení spíš dospělejší část publika. Příběh samotný sice není tak výborný jako u nedávného V hlavě, ale to bych snad nebral jako výtku. Pixar si prostě nastavil laťku hodně vysoko. Technické provedení je samozřejmě opět dokonalé, přičemž bych se vzhledem k tématu rád zastavil u hudby. Zavedená dvojice Trent Reznor a Atticus Ross mi totiž k filmu o jazzovém hudebníkovi moc neseděla. Ale ve výsledku jejich muzika k sobě s jazzovými improvizacemi Jona Batisteho pasovala dokonale. A samozřejmě, pokud by všechna hudba vycházela z jazzu, tak by to ve filmu nevyniklo. (25.06.2021)

Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v ní můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi prostě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)... (16.01.2021)

Studio Pixar již několikrát dokázalo, že na poli animované tvorby nemá konkurenci, což potvrzuje i svou Duší. Duše přenádherným způsobem přenese diváka do míst, kde se lidská duše nachází předtím než vstoupí do člověka, a poté co jej opustí. Pixarovky obecně umí velice dobře pracovat s lidskými pocity a vzpomínkami. Pamatuji si, jak jsem se při sledování Ratatouille přistihnul nad vzpomínkami na své první kulinářské pokusy, u Vzhůru do oblak jsem během několika málo desítek vteřin emotivně prožil prakticky celý život ústředního páru a snímek mi otevřel oči v tom smyslu, jak umí být život krutý, a jak je nutné si vážit času s těmi nejbližšími. Coco mi zas vyvolalo krásné vzpomínky na chvíle s rodinou a přáteli, kteří již nejsou mezi námi. Po stránce emocionální jde o naprostou špičku, která boří veškeré hranice. Od Duše jsem příliš neočekával a dostal jsem tu největší a nejdokonalejší reminiscenční nálož v historii filmu. Režisér Pete Docter dokáže svým způsobem vyprávění a postupným gradováním příběhu docílit toho, že Vaši mysl v závěru filmu zahltí halda těch nejkrásnějších vzpomínek na pro Vás aktuálně všední aktivity, které jste v životě prožívaly vůbec poprvé. Jedna z věcí, kterou ve mně Duše vyvolala byl den, kdy jsem se naučil jezdit na kole, a těch věcí přišlo v krátkém sledu za sebou opravdu hodně. Divák v tu chvíli pocítí jak krásný život je, a že stojí žít naplno každou jednou vteřinou. Duše se tak stala velmi neočekávaně moji nejoblíbenější pixarovkou a jedním z nejlepších filmů, které jsem měl kdy možnost vidět. 💯 (10.04.2021) (14.04.2021)

Ako Frčíme, aj Duša mohla byť udalosť roka a ako Frčíme, aj toto ňou nakoniec nie je. Nie je to zlý film! To vôbec nie. Ale keď uvážime, že to mohol byť film roka, tak o to viac bolí výsledný priemer. Ja v podstate chápem, že je to Disney (resp. Pixar), ale akonáhle by to mohlo vykročiť odvážnou cestou... tak to sklopí uši ako vystrašené šteniatko a zalezie späť do búdy. Obrovská škoda, lebo po vizuálnej stránke je to super, občas dokonca funguje humor (spôsob, akým na konci prešli cez rozum Hogo-Fogu ohľadom ručného počítadla, chytanie odrazu vo výťahu), ale inak gigantické klišé. A nepochopil som, čím zaplatil za taxík. Viem, že useknutý záver bol zámerom, ale osobne by asi vyhovovalo niečo polopatistickejšie. (07.11.2021)

Pixarovka, ktorú skôr docenia dospelí, než deti. Soul je vizuálne príťažlivý, farebný a divákovi predostiera skutočne originálny svet pred narodením. Sedel mi prakticky v každej rovine až na humor, ktorým ma azda v žiadnej scéne neoslovil. Námetom by sa dal Soul určite prirovnať k Inside Out či Coco. Pri nich som však oveľa výraznejšie prežíval všetky emócie a predovšetkým dojímavý záver. (29.12.2020)