Tancuj Matylda

Špindl, Špindl 2, Špindl 3 (zaplať pánbůh ještě ne), Muzzikanti, Jak přežít svého muže, Casting na lásku, Cirkus Maximum, Jak se moří revizoři, Decibely lásky, Muzikál aneb Cesty ke štěstí, LOVEní, Chlap na střídačku, Tři tygři ve filmu, Celebrity s.r.o., Ženská na vrcholu, Andílek na nervy, Šťastný nový rok, Ženská pomsta, dvojka „Dědictví, Román pro pokročilé, Věčně tvá nevěrná, pokračování Babovřesk, Cool Girl!, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci…..mám pokračovat?  Tyhle „skvosty“ a spousta dalších byly  natočeny v naší republice za posledních dejme tomu deset let. V tomhle kontextu je nové komediální drama scénáristy a režiséra Petra Slavíka něčím, jako po osmi rozvodech narazit na ženu, s kterou strávíte zbytek života. Netančící Matylda vás ve světě, kde nikdo není jenom černý nebo bílý, chytne za srdce, položí vám otázky, donutí vás zamyslet se i přijmout nepříjemné pravdy. Navíc Roden s Rázlovou (i Šoposki nezklamal)  hrají první housle a na to, že jde o celovečerní režisérský debut, tak ani Slavík nezůstal zavřený v kleci. Možná by někdo mohl namítnout, že se v pointě jednalo o prvoplánové citové vydírání, ale znova zopakuji: „Špindl, Špindl 2…………… (04.04.2024)

Na začiatku som sa potešil, že to bude zaujímavý film o živote exekútora, ale napokon sa z toho vykľul takmer výlučne príbeh o nástrahách Alzheimera. Nieže by aj táto téma nebola až taká zaujímavá, ale predsa len, tá o exekútorovi by bola originálnejšia. Aj keď sa tento film definuje ako komédia, tak až na zopár situácií to bola skôr smutná dráma. Postava Karela mi bola veľmi sympatická, no mal to veru ťažké - ako s chorou matkou, tak aj s ľahkovážnym synom. Celkovo to však bolo také nevyvážené a v štýle "čo už, taký je život". Slabšie 3* (21.05.2024)

Jedno z těch lepších rodinných dramat, která se tu za poslední léta urodila. Herecky naprosto perfektní a i scénáristicky to dávalo nejen smysl, ale i to vytvářelo celou řadu emocí. Tedy vše takové, jaký by správný evropský dramatický film měl být. Joo, kéž by se v Česku více otevíraly tyto na první dojem běžná lidská témata nás všech. Natočené s citem, logicky a s úctou ke všem, co něco podobného dnes a denně prožívají. (15.04.2024)

Přišla v noci - Netflix adaptation. Film je noční můrou pro každého syna, co má špatné vztahy s mámou. Přišla v noci byla dost černou ale mrazivě přesnou alegorií o senilní vykostěné mrtvole, co vydává pomalé výdechy z huby, a smradlavé výfukové plyny z řitního otvoru, a tohle je zase moc, jak to bolševicky nazvat “hollywoodsky”? Je na to správný termín. Zkrátka, film jakože koukatelný, zachraňuje to Roden, ba jediný česky herec, nebo jeden z českých herců, co to z české doliny dotáhl i dál do světa. Hopkinsův Otec se mi daleko víc líbil, protože jsme sledovali tuhle Alzheimerovou nemoc skrze světa postiženého, ale tohle je zkrátka jen drama o napraveném exekutorovi, co se rozhodne místo brávati - dávati zadluženým, nepřizpůsobivým a finančně negramotným pacholkům abstinenci, synek taktéž na výprask, co by měl dávat víc práce do kopání do hlíny lopatou, než do omamných látek, a holt dementní babiznu, co připomíná retro muzeum hororových voskových figurín, nebo exponáty mučicích nástrojů. Poetiku o chorobě, nebo nezvládatelnost sociálních ústavu to moc neřeklo, ale budiž! P.S. Knedlíky bez jahod? Proč mě to ještě nenapadlo? (04.04.2024)

Po "Přišla v noci", filmu, který opravdu nesnáším, je tohle balzám na duši. Silný a  opravdový scénář, uvěřitelné dialogy. Skvělý výkon Karla Rodena a Reginy Rázlové. Lva za nejlepší herečku měla rozhodně dostat ona a ne ta děsivá osoba, která ho dostala jen a pouze za ztvárnění svého osobního šílenství (což mnohým docvaklo bohužel až při předávání). (07.04.2024)