Obyčajní ľudia

,,ĽUDÍ BY SI NEMAL OBDIVOVAŤ. RISKUJEŠ, ŽE ŤA SKLAMÚ." __ Tak tento film dokázal v oscarovom súboji poraziť dve čiernobiele legendy, filmy radiace sa medzi najlepšie počiny kinematografie - ,,Zúriaceho býka" a ,,Slonieho muža"? Je to obyčajný film a okrem toho je v mnohých smeroch nehorázne nudný. Nemá prakticky žiaden poriadny dej a keď som si po hodine začal vravieť, že už by mohol byť koniec, všetko ešte bolo len vo svojej polovici. Je to uslzené, sentimentálne, patetické, bez poriadneho vyvrcholenia, pritom sa len stačí vyplakať, vyobýmať, vypustiť trochu pary, potľapkať po pleci a zase je všetko v poriadku. Na toto je treba dve hodiny? Jediné čo tu uznávam je, že scenár vyplavuje pozadie tejto ,,tragédie" postupne, čiže divák hneď nevie, čo sa rieši. No napr. Timothy Hutton povie, že neverí v Boha, pritom sa mu scenárista nebojí vložiť do úst vetu: ,,Ach Bože, ja by som tak rád..." a Judd Hirsch ako psychológ je so svojimi radami až neuveriteľne všeobecný (Sny ťa môžu desiť...). Okrem toho nerozumiem ako mohol Timothy Hutton dostať Oscara za vedľajšiu úlohu, keď sa pritom celý dej točí okolo neho a jeho hlavným, a najdôležitejším predstaviteľom. Na de Nira alebo Hurta samozrejme nemá. Veľmi slabé 3*. (909. hodnotenie, 79. komentár k filmu) (05.02.2012)

Kdybych si nepřečet všechny ty oslavný komentáře a nevěděl bych, že film dostal asi 10 oskarů, nejspíš bych to vůbec nedokoukal. Od první minuty začne nuda a ta přetrvá až do úplnýho konce. Občasný oživení přinesou akorát hysterický výlevy matky a nějaký ty návštěvy u cvokaře. Redforda mam docela rád jako herce, ale co jsem viděl filmy, který režíroval, tak mě to moc nebavilo. (15.02.2015)

Jeden velký domeček z karet, který bohužel již dávno spadl. Ústřední trojice si toho ovšem ještě nestihla všimnout a každý se topí ve své vlastní kaluži problému a předsudků, které se nakonec musí slít jedna do druhé a smíchat se. Výsledkem může být buď jedna velká, silnější skupina, nebo hotová chemická reakce. Obyčejní lidé nabízejí emotivní zážitek obou příkladů zároveň. (24.01.2010)

"Dej mi ten foťák Calvine. Chci fotku jen vás tří. DĚLEJ DEJ MI TEN FOŤÁK!!! praví Mary Tyler Moore a přitom se usmívá takovým tím křečovitým způsobem. Příčí se jí být na fotce se svým synem, který mohl zachránit svého bratra. Bratra, kterého milovali rodiče více než toho "co ho mohl vytáhnout z tý posraný vody ven". Proto Conradovi nemůže přijít na jméno- on vlastně může za smrt jejího zlatíčka. A ona bohužel nepatří mezi ten typ žen, které ventylují své emoce skrze...co já vím, třeba krabky cigár denně, ale ona to v sobě dusí. A pak bouchne. Conrad mezitím bojuje se svými vnitřními démony a fuckuje matku jen ve své hlavě ("Haf! Haf!"). Všechno nakonec dospěje ve skvělý konec ze kterého budete mít husinu, stejně jako z úvodní chorálové písně... Někdo si může z tohoto filmu odnést jen to, že film je příručkou -Jak nevychovávat svého potomka- ti druzí (rozumější) si naopak vezmou to nejdůležitější. Ale to vám neprozradím, poněvadž kouzlo tohoto snímku spočívá práve v tom hledání... Robert Redford je magik! (30.04.2008)

Pro někoho možná příliš rozvleklé a nudné (tři postavy, neustálé dialogy, žádný děj), pro mě ale sympaticky křehké rodinné drama, jeden z nejlepších filmů v tomto žánru. Zasloužený Oscar pro Timothyho Huttona, který se i přes svůj nízký věk (19) s náročnou rolí popral výborně, a ještě více zasloužený Oscar za scénář. Dialogy zní hodně přirozeně, nešustí papírem, jednání postav je logické - divák ví, o co jim jde. Vše se odehrává v drobných nuancích, není nám to vpáleno prvoplánově. Zafungovala tu jakási tvůrčí upřímnost. Zrovna nedávno jsem viděl Cenu za něžnost, jiný oscarový hit - rodinné drama - a to mě vůbec neoslovilo, protože příliš tlačilo na pilu. Zde se tvůrcům podařilo udržet se v mezích přirozenosti. Hezký film. (02.02.2012)