Atlantis
Atlantis
Atlantis - Le creature del mare
Obsahy(1)
Režisér MAGICKÉ HLUBINY natáčel ATLANTIS jako jakési její pokračování, ovšem výhradně s mořskými živočichy v hlavních rolích. Filmovalo se šestnáct měsíců při plavbě kolem souostroví Tahiti, v Rudém moři, na Bahamách, Galapágách i na severním pólu, přičemž Besson se zaměřil především na zachycení podmořské fauny a flóry. Film s celovečerní metráží nemá děj a je strukturován jako řada epozod s převážně abstraktními tématy. Fascinující obrazy podmořského živopa doplňuje neméně fascinující hudba Erica Serry. V tomto ohledu je snímek srovnatelný s uměleckými dokumenty Godfreyho Reggia, který zase spolupracoval s Philem Glassem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (65)
Dokument jsem poprvé viděl kdysi dávno v kině Perštýn se sestrou. Kino bylo poloprázdné, polovina důchodců a to byla velká škoda. Nečekejte pestrobarevné záběry, žádné HD rozlišení, ale podmořskou poezii, fantazii, svět, který je nám tak vzdálený, ale tak úžasný. Tento dokument je oslavou tvorů žijícíh v hlubinách. ()
Z filmu v dobrom slova zmysle cítiť nesmierne úsilie všetkých, ktorí sa na ňom podielali. Zaujímalo by ma, aká bola dramaturgia filmu, ako vyzeral pôvodný scenár, ako sa improvizovalo, či sa upravoval scenár podľa natočených záberov a tak podobne. Bohužiaľ v televízii pri tomto type filmu nie je možné udržať patričnú pozornosť po celý čas, proste v obývačke sa meditovať nedá a vo filmových kluboch som Atlantis od jeho distribúcie v roku 1991/2 nezaregistroval. ()
S trochou nadsázky by se dalo napsat, že těm z vás, kterým v Le Grand bleu vadila ta romantická linie příběhu je určen tento snímek. Tam, kde Magická hlubina resp. potápěč Jacques Mayol končí, Atlantis navazuje. Všem těm, kterým se v této uspěchané době zasteskne po nějakém „životabudiči“, který vám spolehlivě dobije baterky, doporučuji sáhnout po této fascinující podmořské exkurzi Luca Bessona po Galapágách, Bahamách,Tahity, severním pólu.... a nechat se unášet úchvatnými záběry podmořského světa (žijícího si svým vlastním životem) a majícího ve spojení s hudbou Erica Serry a Londýnského královského filharmonického orchestru (téměř) meditativní charakter. Tohle není „obyčejný“ dokument mající vědecké ambice, tohle je umělecká, estetická podívaná. 90% ()
Několikaleté čekání na dokonalou souhru Serrových tónů a Bessonových podmořských obrázků se vyplatilo a oba tímto povznesli bezeslovný dokument do vyšších múzických sfér. Že rejnok nedokáže sklidit ovace za operní árii? Tak alou do videopůjčovny. Máte-li doma místo domácího kina akvárko, tak aspoň pro housle, ale nebude to úplně ono. ()
Evoluce z nás udělala suchozemské savce. Moře patří jiným. Takhle jsou karty rozdaný a já toto pravidlo až na sem tam nějaké výjimky, které je potvrzují, dodržuji. Lucu Bessonovi patří velký dík za to, že mi připomněl, proč se do moře nikdy zrovna nehrnu. Takovejch potvor co tam plave - žralokama počínaje, mořskými hady a chobotnicemi konče. Ano, řada zástupců vodní říše má moje silné sympatie - z těch v Atlantisu zachycených si 10 z 10 zaslouží například kapustňáci. Ale i tyhle miláčky budu raději obdivovat z bezpečí svého domova prostřednictvím televizní obrazovky. Lucovi Bessonovi tedy patří také velký dík za to, že to nám, vyznavačům souše, umožňuje. Tleskám za nádherné záběry, tleskám za hudbu, tleskám za absenci komentáře, tleskám za závěrečné titulky. Samozřejmě si nejde nevzpomenout na o cca deset let mladší Tajemství oceánu, které jsem viděl dřív. Pamatuji si ho už jen matně, ale řekl bych, že je vizuálně atraktivnější (samozřejmě částečně díky technice, ale i celkovým pojetím), zatímco Atlantis je zase hravější. ()
Galéria (6)
Fotka © Gaumont
Reklama