Mŕtvy muž prichádza

"Zabíjení je špatné, ať to dělám já, vy nebo váš stát." Nesouhlasím s trestem smrti, odmítám "oko za oko" a jakékoliv argumenty pro. Přesto na mě tenhle film nezapůsobil tak, jak by měl. Na můj vkus obsahuje trochu moc náboženského podtextu a navíc jsem s Matthewem moc nesoucítila. Takže tenhle film beru jako herecký koncert Seana Penna a Susan Sarandon, který měl ambice rozpoutat velkou diskuzi ohledně trestu smrti, ale z mého pohledu se mu to moc nepovedlo. (12.01.2010)

Neopakovatelný filmový zážitek. Citlivé a soucitné podání ve skutečnosti naprosto neodpustitelného a zavrženíhodného lidského skutku. Podobných námětů bylo k filmovému zpracování použito mnoho, ale jen v tomto případě se podařilo zpracovat ho z jiného úhlu pohledu. Na nevídané a dojemné podívané má největší zásluhu perfektní scénář, hudba a především neuvěřitelné herecké výkony. Susan Sarandon - jaká to velká herečka a navíc s nejkrásnějšíma očima na světě. A Sean Penn? Dá se něco takového vůbec zahrát? Člověk se nestačí divit co takoví herci dokážou... (26.12.2007)

Ohromně silné. Propracovaný scénář, působivé scény. Dead Man Walking stojí především na famózním herectví a chemii mezi Susan Sarandon a Seanem Pennem, jejichž výkony jsou tím nejvýraznějším a nejsilnějším stavebním prvkem celého příběhu. Jejich, postupně utvářené neobvyklé, avšak pevné pouto, ve mně zanechalo silný dojem. Příběh Sestry Helen, která začne svým zvláštním, a pro ostatní nepochopitelným způsobem, cítit velkou (lásku?) přitažlivost k potetovanému drsňákovi v cele smrti, který kouří jednu cigaretu za druhou. K člověku, který je pro všechny ostatní odpad společnosti a netvor. Seanova kreace Matthewa Ponceleta, jeho charakteru a vzhledu, je geniální. V pohledu jeho pronikavě modrých očí se zračí strach, cit a prázdno zlomeného člověka, který nyní doplácí na svou mladistvou rebelii tím nejkrutějším způsobem. Pro mě jedna z nejlepších rolí Seana Penna. A také nejvíc sexy:) Ten jeho sestřih, džínový, modrý vězeňský mundúr, který mu dokonale ladí k očím, sexy vousy a tetování. Tady ho zkrátka miluju. Zvláštní, neobvyklé, silné a citlivě ztvárněné příběhy různých forem lásky a vztahů mě ve filmovém žánru vždy přitahovaly. Vztah řádové sestry, oddané v lásce Bohu a bližnímu svému a charismatického kriminálníka je vykreslen neskutečně silně a osudově. Přemýšlela jsem o tom, že by si ti dva zasloužili alespoň jedno dlouhé, krásné a vroucné objetí. Dokonce jsem si přála, aby jejich vztah dosáhl nějakého naplnění. Pokud by Matthew nebyl popraven, živě si dokážu představit jejich společné milostné scény:) To by byla krása... Pro Matthewa i Helen byl však určen přesný čas a místo, ani o kousek více. A bohužel jejich pouto bylo přetrženo dříve, než se mohlo ještě více rozvinout. Příběh o tom, že city se mohou objevit i na místě a u zcela odlišných lidí, kde byste to čekali nejméně. O tom, že takto silné a bolestné pouto k určité osobě, která je od nás zcela rozdílná a právě proto jí dokážeme tolik porozumět, může přijít zcela znenadání a ke komukoli, bez ohledu na to, jakou cestou jste se vydali. Často trvá krátce, objeví se jen jednou za život, a zanechá v našich srdcích a mysli vše. Láska se neptá. Ještě výraznějšího a krásnějšího zážitku se mi dostalo díky dokonalému dabingu Vladimíra Dlouhého. Jedinou drobnou výtku mám k pár slabším místům, v jinak celkově strhujících dialozích, které mi přišly místy patetické. Mile působí rolička Jacka Blacka. "Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem syn Boží. Že jsem zkurvysyn, to mi říkali často, ale syn Boží, to nikdy." (12.01.2010)

A máme tu další příklad ryzí filmařiny. Klobouk dolů před Timem Robbinsem, takhle silné drama se kolikrát nepodaří přivést na svět ani zkušeným režisérům, natož pak "obyčejnému" herci. "Death Man Walking" funguje skvěle jak po stránce příběhové, tak po stránce herecké (s Oscarem putujícím do rukou Susan Sarandon plně souhlasím), útočí na city a nutí k hlubšímu zamyšlení se nad jednou z nejpalčivějších otázek "moderního" světa. I přes opravdu špičkově odvedenou práci však nemohu dát plný počet, a může za to právě ona morální stránka věci. Těžko říct, jaké pocity měl film v divákovi primárně vyvolat (možností je totiž hned několik), ale pokud to měl být soucit a odpuštění, pak v mém případě selhal. Já totiž na rozdíl od Helen Prejeanové razím filosofii "oko za oko", tudíž vezmeš-li někomu úmyslně život, ztrácíš tím nárok na svůj vlastní. Výjimky? Nepřípustné; mrtví se nevzkřísí, ani kdyby se vrah "napravil" 100x. (04.10.2014)

Z důvodu mého morálního a náboženského přesvědčení nemůžu dát víc, protože tenhle film mě rozčaroval svojí agitkou o posledním vykoupení a odčinění všech hříchů. I pro nesympatického a duševně ubohého vraha a násilníka, který se dočkal pozornosti od laskavé jeptišky, která přitom mohla tuto pozornost věnovat lidem daleko potřebnějším; lidem, kteří se ničím neprovinili proti lidskosti. Jako polemiku o trestu smrti doporučuji spíše Život Davida Galea. Z filmařského hlediska mi film přišel přespříliš zdlouhavý, statický. Susan Sarandon dokázala, že je jednou z nejtalentovanějších současných hereček, naopak Sean Penn mě ve své roli nepřesvědčil. (06.07.2008)