Nočná mora v Elm Street 3: Bojovníci zo sna

Dobrou noc ovečky, a nechte si zdát něco hezkého. Třeba o rozkošném cynikovi s břitvami na rukou a zlem v srdci. Přijde si pro vás ve snu, přijde i když nespíte, umlátí vás lopatou když ho vytáhnete z hrobu, sežere vaše duše... a nic vám nepomůže, ani kouzelnické triky, ani psychologie. Jste mrtví... tak dobrou noc!____ Ještě lepší než jednička - možná ke konci až moc akční a "fantasy", ale zato chytřejší a zpočátku hororovější... a pořád dosti vtipné a zábavné. 8/10 (18.01.2009)

Trojka mě asi baví nejvíc - speciální efekty zde absolutně nemají chybu a Freddy Krueger je zde zlomyslný, nápaditý a všehoschopný ďábel, který si své vraždící hrátky náramně užívá - a divák s ním. Super je rovněž vysvětlení geneze Kruegera skrze jeho matku. Některé scény z tohoto filmu jsou nezapomenutelné (chlapec - loutka tahaný za vytrhané cévy z rukou, dívka toužící po kariéře herečky narvaná do obrazovky televize, atd.), a celkově je to prostě strašná sranda. Dokonalou atmosféru celého filmu podporuje skvělá Badalamentiho hudba. Další díly a remaky už jsem vždy ignoroval, ty tři podle mě bohatě stačily. (13.01.2013)

Po příšerné dvojce přichází zadostiučinění. Z Kruegera je konečně hláškař jedna báseň, předchozí část je pro jistotu kompletně ignorována a Russell posouvá sérii do žánru fantasy hororu, v němž může ústřední vrahoun povolit uzdu fantazii a likvidovat teenagery nejnápaditěji ze všech dílů. K tomu ty parádní kulisy a skvěle vygradované finále se dvěma separovanými liniemi. Lahůdka. (13.09.2009)

Mé senzory zaznamenali, že by se mělo jednat o nejlepší díl celé série a tak jsem se na trojku těšil a to opravdu hodně. Ač byl Chuck Russell v té době ještě zelenáč, vzal svou šanci takříkajíc „za pačesy“ a rozhodl se po nepříliš povedené dvojce opět navrátit slávu této sérii. A to se mu povedlo mírou vrchovatou. Trojka je skutečně hlavně co se atmosféry týče téměř dokonalá, ale já i přes všechnu tu chválu na ní našel několik negativních věcí, které jsem prostě nemohl nechat bez povšimnutí. I tak však souhlasím s tím, že jde o nadprůměrnou záležitost. Především se mi líbilo to, že se zde dost přitvrdilo, nechyběl pověstný Freddyho černý humor (který byl mnohdy opravdu trefný) a hlavně se vrátila Heather Langenkamp. Pokud totiž nepočítám Patricii Arquette, která si vedla vážně dobře, tak zbytek postav byl doslova přehlídkou retardovaných jedinců. To však nemyslím nějak špatně, protože jsem se díky nim několikrát opravdu zasmál (zvláště pak těm jejich nadlidským schopnostem ve snech) a hlavně oni tady byli hlavně do počtu, aby měl Freddy i samotný divák o zábavu při jejich mordování postaráno. Některé mord scény a celá ta omáčka okolo nich totiž byla nejenom lehce brutální, ale i docela zábavná (invalidní vozík, injekční stříkačky, televize, loutka). Atmosféra pomalu houstla a byla skvěle namíchána směsicí napětí, zábavy i bizarností – přesně takto to mám rád. Bohužel ke konci filmu došlo k tomu zásadnímu zlomu, který nejvíce ovlivnil mé finální hodnocení a pohled na tento díl jako celek. Nikdy jsem nebyl příznivcem happyendů a ani by mi tolik nevadila smrt oblíbené postavy, ale ten „kostlivec“ – to už bylo moc. Po solidní jízdě v domě a boji o Joeya, přišla taková odporná podpásovka a to se psal rok 1987, kdy Carpenter ve své Věci dokázal již o několik let dříve hotové divy (jasně rozpočet měl mnohem větší, ale i tak…). Nepřišlo mi to ani vtipné a už vůbec ne dobře technicky zvládnuté. V neposlední řadě potěšila alespoň malá účast Laurence Fishburnea, kterého mám coby herce docela rád. Trojka je tak v mých očích sice nadprůměrnou podívanou, ale měla určitě navíc. Jedničku nepřekonala. 80% (18.12.2017)

"Jakou víru vyznáváte?" "Vědu, nejspíš." "Nešťastná volba." Tímto vynikajícím dílem se podařilo přímo navázat na skvostnou jedničku. Zatímco první film byl ještě čistým horrorem, díky využití všech možností, jež téma skýtá, posunul Chuck Russell (ve spolupráci s Frankem Darabontem) příběh do oblasti fantasy. Znalcům netřeba připomínat, že tento režisér odvedl dobrou práci také na remaku The Blob - dle některých „definitivním horroru 80. let". Třetí Noční můra (která je vlastně prvním regulérním pokračováním původního filmu) dotáhne osudy přeživších až do samého konce. Vymačká z daného tématu (téměř) všechny nevyužité možnosti a příběh v podstatě uzavírá. Velkým překvapením pro dnešního diváka bude skutečnost, že tento film svým způsobem o mnoho let předstihl některé myšlenky, využité později ve známém trháku Matrix. Možná právě proto se z Maxe (Laurence Fishburne) stane dvanáct let poté Morpheus... Kromě toho, že v případě NOES 3 jde (společně s „jedničkou") o nejlepší film série, je hodně příjemné i zjištění, že na rozdíl od mnoha teenagerských vyvražďovaček té doby, jsou zde mladí hrdinové většinou inteligentní a opravdu sympatičtí. Divák se tak má o koho bát. Díky tomuto faktu vzniká ne zrovna obvyklý a originální paradox: I když ve vás samotný Freddy vzbuzuje jistou (lehce zvrhlou) libost, jeho protivníci („dream warriors" z názvu filmu) mají vaše sympatie také. Jednou z těchto sympatických obětí je i mladičká Patricia Arquette. Tehdy zhruba 19letá budoucí hvězda se zde představuje ve své první hlavní roli, a po Johnnym Deppovi z původních Nočních můr je to už druhá pozdější hollywoodská star v této sérii. Rád bych též vyzdvihl výkon Priscilly Pointer, jejíž role nedá nevzpomenout na Velkou sestru z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Ostatně už díky prostředí, v němž se NOES 3 odehrává, to není jediný odkaz na slavný Formanův film. (12.04.2005)