Americká elegie

Hezky natočená nabubřelá nuda, která se chová, jak kdyby byl J.D.Vance národním hrdinou, přestože jako člověk v podstatě nikdy nic nedokázal a jeho životní příběh se dá zaměnit osudy asi tak každýho šestýho člověka na planetě (přesně tak mi to z filmu připadá). Samo o sobě by to fungovalo za předpokladu, že by celý to vyprávění vyústilo alespoň v nějakou nosnou pointu, která by příběh orámovala a dala všemu smysl. Místo toho divák dostane hloupý americký klišé. Herecký výkony jsou ovšem skvělý, stejně jako soundtrack nebo režie (i když se z toho Howard snaží udělat veledůležitý drama). (27.11.2020)

Tak si myslím, že tohle je prostě dokonale krásný film a že jsem letos viděl jen velmi málo hereckých výkonů, které by se přibližovaly té extra třídě, již tady předvádějí Amy Adams a Glenn Close. Obě jsou skvělé a ačkoliv jim ani zbytek obsazení nezůstává nic dlužen, především díky nim je Americká elegie taková, jaká je. Uvěřitelná, působivá, dojemná, pravdivá a s důležitým poselstvím pro kohokoliv, koho chytí za srdce. Ron Howard to z režisérského křesla ohlídal s jistotou zkušeného režiséra, kterému záleží na tom, co vypráví, a Hans Zimmer si po nějaké době na konto připsal další fajn soundtrack. (24.11.2020)

Film má pro mě velice poutavých prvních 10minut, kdy jsem seděla jak opařená, protože přechody mezi generacemi mě totálně vtáhli a zatáhli do situace. Zároveň hudba, má v tomhle filmu významné místo. Tenhle film má něco do sebe, protože jsem u něj velice neobvykle - dělám to opravdu málokdy - chytla totálního nerva, protože se tam děly situace, které absolutně nesnáším a nedokážu vystát a snad poprvé jsem si přála, aby měl film šťastný konec, protože by mě to extrémně na*ralo a dokonce jsem to pomalu, když se schylovalo k nejhoršímu, nechtěla ani dokoukat, protože Amy Adams byla v té roli tak skvěle strašná.....Netušila jsem, že je to na základě knižní předlohy podle skutečnmé události... (22.03.2023)

Vanceova vzpomínková kniha ani její adaptace nejsou a nemohou být sociologickou studií, přesto spolu s podobně nepochopeným Out of the Furnace dokáží rozpálit dlouho korodující ocelové srdce Ameriky ve výhni do běla a říci k (nejen) americké beznadějně patové situaci město vs. venkov, opiátové krizi, vraždící ročně víc lidí než střelné zbraně a auta dohromady, nebo Trumpovu zdánlivě nepochopitelnému pět let starému triumfu víc, než je na první letmý pohled patrné. Nelze jim zazlívat, že popisují chorobu letmým, roztříštěným a subjektivním líčením příznaků, místo aby odhalovaly příčinu a stanovily diagnózu. To už tak laikové dělají, je na lékařích, aby to uměli rozšifrovat a léčit, a ti zde selhali ve velkém stylu. Bez ohledu na politické ovzduší a právě panující trendy jsou chudí vždy přijatelným cílem. Jako kynolog k tomu mohu říci jediné. Nedovolíte-li psovi vrčet, můžete se jednoho krásného dne dočkat, že se do vás zahryzne bez varování. Jako divák říkám, že jedna vyčerpaná vlaštovka jaro nedělá, ale v sychravém bezčasí po beznadějně dlouhé zimě potěší, ne že ne. P.S. K vytýkanému nedostatku sympatických postav dodávám jen tolik, že hodně lidí si plete empatii se sympatií. (05.01.2021)

Nechápu, že má tento film taková nízká hodnocení! Drama se mě drželo od začátku do konce a brečela jsem prakticky v jednom kuse. Na film mě nalákal už soundtrack od Zimmera a obsazení hlavních rolí. Asi by filmu neuškodila kratší stopáž, ale nedá se říct, že by to bylo vysloveně zdlouhavé. Překvapilo mě, že je to natočené dle skutečné autobiografie, nikdy jsem o knížce neslyšela. Zjevně u nás nesklidila až takový úspěch, ale to se není čemu divit, když pozadí je vysloveně americké. Z filmu jsem fakt nadšená, dala bych mu nejradši 5*, ale to ze mě spíš mluví aktuální euforie, nechám to chvilku vsáknout. :) (29.11.2020)