Otec

Na otázku “bojíš se smrti?” mi jednou někdo odpověděl “ne, bojím se umírání”. Tento film mi to připomenul. Brilantně napsaná a Hopkinsem fantasticky zahraná mozaika rozkladu lidské paměti, ztráty vědomí místa, času a sebe sama. Odehrávající se v několika pokojích s pár herci. Tísnivý a smutný film, jakoby napsaný člověkem, který si tím sám prošel a vrátil se zpátky. Proč na takový film koukat? Abychom si připomenuli, jak se máme dobře. (12.03.2022)

Anthony Hopkins ještě rozhodně nepatří do starého železa, o čemž mě přesvědčil svým dechberoucím hereckým výkonem ve snímku The Father. Tvůrcům se podařilo způsobem vyprávění navodit duševní rozpoložení člověka, jenž je pomalu, ale jistě pohlcován vážnou nemocí, okrádající ho o vzpomínky a celkově povědomí o sobě samotném. Zpočátku jsem si přišel vlastně podobně zmatený jako Anthony, poté jsem soucítil jak s ním, tak i s lidmi v jeho okolí - zejména tedy s jeho dcerou Anne. Bylo neskutečně smutné sledovat, co dokáže s člověkem udělat Alzheimerova nemoc, která nejednoho z nás potká, dožijeme-li se tak vysokého věku. The Father je zejména hereckým koncertem Hopkinse, avšak i herci ve vedlejších rolích podali nadmíru přesvědčivé výkony a dali tak vzniknout komornímu, ale o to více silnému snímku ze života. Stáří může být pokojné, ale i kruté! (13.04.2021)

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)

O stáří se dá říct jen jedna dobrá věc. Že netrvá moc dlouho.. Hopkins precizní každou zbývající buňkou svého těla podobně jako Plummer v Remember, ale ten způsob výstavby děje s divadelní komorností a intimitou na mě tolik nedolehl a to možná i proto, že ten trudný svět stromů přicházejících o listí trochu znám. Je pravda, že to nemělo daleko k postmodernímu hororu a to jsme nebyli svědky fáze, kdy nehybně ležíte zacévkovaný na lůžku, ve kterém vás krmí a umývají od výkalů a vy sám, opuštěn, jen se stařeckou demencí a dvěma dávkami očkování, čekáte, až si pro vás přijde. Plusem je, že to moc nevnímáte. Teda aspoň doufám.. (15.04.2021)

"The Father" je naozaj vynikajúcim filmom. Vo všetkých ohľadoch to môžem označiť ako vynikajúci film, ktorý si svoje oscarové nominácie naozaj zaslúži. Príbeh je o to fascinujúcejší, že celé je to reálne podané z pohľadu Anthonyho, ktorý postupne viac a viac stráca prehľad o realite a čo sa vlastne okolo neho deje. A to čo sa deje môže trvať len pár dní, alebo to môže v skutočnosti trvať niekoľko týždňov alebo aj mesiacov. Pretože jeho hlava mu mieša minulosť a budúcnosť dokopy a vôbec už nevie kedy sa čo vlastne udialo. A to napriek tomu, že má pocit, že je úplne v poriadku. A nie je predsa hlupák. Anthony Hopkins podáva fenomenálny výkon a veril som úplne všetky momentky. Najmä jeho záverečná časť v izbe, kde sa pýta sestry či pozná jeho mamu je tak od srdca až ma to dojalo. Úprimne dojalo. Olivia Colman je takisto vynikajúca. Vidno ako na ňu celá tá situácia dopadá. Jej otec je v skutočnosti ako ten rozbitý hrnček, ktorý uprace. Rozbitý na črepy. A hoci je to stále ten istý človek, tak už to nie je ten istý človek, ktorým kedysi bol. Neviem čo môžem a nemôžem reálne povedať, no je to skutočne film, ktorý odporúčam vidieť. Táto dráma je smutná, no nie je podľa mňa deprimujúca. A nepôsobí ani pateticky ani gýčovito. Pôsobí to ako skutočne spracované zo života. Hodnotenie: A+ (03.04.2021)