Hodíme sa k sebe, miláčik...?

"Máš hlad vždycky, když já chci prožít něco krásného." Vždy jsem považoval za ideální partnerku krásku typu Marty, ale bez její citlivý dušičky. Prostě holku do nepohody, která mi uvaří, opraví mi auto a večer se se mnou mrkne na fotbal. Kromě toho, že výskyt takovýho stvoření dosud nebyl vědecky prokázán, tak se mi tento snímek snaží nabulíkovat, že by to nefungovalo. Že moje ženská verze by mě štvala. Tomu sice nevěřím, ale červíček pochybností hlodá. Ale to je jedno, protože tady mě nadchlo fantastický kybernetický pracoviště, italská domácnost Aleny s Kájou a samozřejmě Marta se svými špekovými knedlíky. A taky jsem se naučil balit ženský na kroužky od záclon, což už doufám nikdy nevyužiju. (18.12.2022)

Komedie, v podstatě konverzační, která má kunderovské ladění a takovou absurdní zápletku. Zajímavé poučení, že lidi někdy ani neví nebo sami netuší, co mají ve svém vztahu podporovat, co je mezi nimi vlastně dobré. Domnívám se, že v té době - polovina 70. let 20. století - lidi prostě takhle "nezávazně" k vlastním vztahům přistupovali, bavili se představami, co by bylo, kdyby... o záměnách a výměnách partnerů. Je to takový dokument o krizi rodiny a krizi přístupu... taky se tam např. neobjevují žádné děti... na ty se v podobných případech prostě nemyslí. Příběh, který jako by vymyslel nějaký ten "truchlivý bůžek..." Společnost se dneska dělí na menší část těch, kteří chtějí žít s perspektivou větší rodiny a tomu odpovídajícího stabilního vztahu a větší část těch, kteří podobně neuvažují. Tehdy to možná ještě bylo naopak. Sympatické je herecké obsazení. (22.12.2013)

Mnozí tento film označují za normalizační komedii, ale normalizační na ní jsou snad jen ty nedostatkové kroužky na záclony. Já ji vidím jako konverzační protějšek situační Jáchyme, hoď ho do stroje. Špičkově napsanou, skvěle obsazenou a parádně zahranou. Manželský pár v krizi zkrátka nejlépe zahraje manželský pár v krizi. Vedlejší role také nemají chybu. Cholerického Peterku sveřepě hájící zelenkavou barvu přehozu asi jen tak nezapomenu, stejně tak teatrálního Bláhu. A poučení? Nehledejte si k sobě své vlastní kopie a nevěřte technice. Vyrábí mizerné kondiciogramy a spáruje Vás s nesnesitelným trotem. (26.05.2019)

Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno. (02.05.2023)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)