Réžia:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrajú:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (viac)Obsahy(1)
Film Arvéd rozpráva o tom, ako ďaleko sme schopní zájsť, aby sme dosiahli svoje ciele. Jiří Arvéd Smíchovský bol ochotný ísť až na hranice samotného pekla. Život a smrť Jiřího Arvéda Smíchovského sú stále zahalené mnohými tajomstvami. Počas vojny ako nacistický konfident zachránil Štěpána Plačka z koncentračného tábora. Po vojne sa ich úlohy obrátia. Plaček splatí svoj dlh a zariadi, že ho súd za kolaboráciu s nacistami neodsúdi na smrť, ale len na doživotie. Tým sa však ich vzájomná služba nekončí. Plaček ako vyšetrovateľ Štátnej bezpečnosti využíva Arvéda na vlastné účely, aby usvedčil nepohodlné osoby. Za jeho služby sa mu odvďačí výhodami prominentného väzňa a predovšetkým Arvedovou najväčšou drogou – vzácnymi okultnými knihami zo skonfiškovaných knižníc. Arvéd a Placek hrajú šachovú partiu. Hra o dušu vstupuje do finále. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (190)
"Tohle už tu bylo. Víte, co je to déjà vu?" ... uuf, ten zvuk. ten zvuk by mohl filmařům závidět každý ASMR youtuber. nejspíše budu považovaná za kulturního barbara, ale mně vyhovují normální, neartový životopisný filmy typu "bohemian rhapsody" - vypráví příběh, který dává smysl a rozbrečí vás. i když.. tohle mě také rozbrečelo. na konci, když si uvědomím, že arvéd byl jen další oběť režimu. byl to génius, možná blázen; nicméně to se již asi nedozvíme, protože ani nevíme, kam se ztratily jeho ostatky. je jasné, že osobnost smíchovského byla velmi rozmanitá a nepochopená. spolupracoval se všemi, ale přece mu ta spolupráce nezachránila život. v té době jste se nezavděčili nikomu, pokud jste byli aspoň trochu jiní. blázen? dáme ho pryč. homosexuál? dáme ho pryč! všechny dáme pryč a zůstanou jen poslušné loutky sloužící vlasti. jsem ráda, že je demokracie, protože já bych poslušná nikdy být nemohla. a ani nikdo jiný. (tedy jestli už dávno těmi loutkami nejste...) ()
Naprosto promarněný potenciál. Mysteriózní atmosférický horor? Psychologická studie? Dobová výpověď? Všechno z toho a nic zároveň. Arvéd se rozpadl pod mizernou režií a divným scénářem, přitom nápad a občasné scény napovídají, že teze byla skvělá. Třeba první scény vyznívají nápaditě a plnokrevně, ale celý počin se postupně rozpadá a rozpadá. Kern nehraje špatně a v rukách lepšího režiséra by podal ještě lepší výkon. Za mě to úplně na Lva nebylo, ale budiž. Rašilov a Pechlát byli vlastně zajímavější. ()
Jiří Arvéd Smíchovský je jednou z nejkontroverznějších figur československé historie. Hermenik, okultista, vyznavač černé magii, nacistický konfident a později i konfident StB. Člověk s pravděpodobně fotografickou pamětí, který se chlubil tím, že stojí za ztrátou desítek životů a jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Vysloužil si tituly jako , Malostranský vrah, Ďáblův přítel či Malostranský ďábel. Právě tento název nese i kniha Jana Poláčka. Ta zaujmula režiséra, scenáristu a výtvarníka Vojtěcha Maška, který Poláčka oslovil a rozhodl se, že společně s jeho pomocí realizuje o Arvédovi film. I vzhledem k přítomnosti Maška se poté nedal očekávat zaměnitelný historický tuzemský film. Kdo naopak očekává film s výraznou vizuální stylizací, dostane od Arvéda přesně to, co očekává. A přitom ještě trochu víc. Člověk, který je alespoň trochu obeznámen s výtvarnou tvorbou Vojtěcha Maška (který se jako scenárista podílel na loňské bravurní Okupaci), ihned by začal doufat, že se výrazné vizuální stylizace dočká i právě Arvéd. A od samotného počátku je očividné, že se Arvéda chopil někdo s vizuálním citem. V průběhu sice zamrzí, že stylizace není v jistých momentech ještě výraznější, přesto Arvéd rozhodně patří mezi vizuálně nejvýraznější české filmy posledních let. Sám spoluautor scénáře Jan Poláček prohlásil, že jeho i Maškovým cílem byl pokus Arvédovi porozmět a za pomocí faktů, dobových reálií a fantazie vytvořit příběh. V součtu je pak Arvéd vypravěčskými postupy extrémně náročnou podívanou, která kdekoho může zmást. Arvéd totiž ani zdaleka není normální historický film a ani normální životopis. V průběhu Arvéd působí jako film, kde se divák společně s hlavní postavou propadá do víru šílenství. Série Déjà vu, nahlížení na stejné události z nové perspektivy a pátrání v minulosti. Radost je především sledovat výkon Michala Kerna, převážně divadelního herce, který od počátku dokáže svým hlasovým projevem prodat Arvédovu slizkost a prodat postavu bez charismatu, přičemž nutně problém netkví v tom, že by sám Kern byl bez charismatu. Za zmínku poté stojí i Saša Rašilov, který po delší době získává poměrně výraznou charakterní roli a ve své roli je fenomenální. Arvéd v jistých momentech působí komornějším dojmem, přesto nikdy nepadne do lacinějšího vzhledu. Vizuál je totiž skutečně po celou dobu poměrně výrazný a to i přes fakt, že se možná díky tvorbě Maška dalo čekat, že se vizuální hrátky ještě více utrhnou ze řetězu. V kontextu standardních českých historických filmů je přesto Arvéd potěšující svěží vítr, kdy tu audiovizuálně zajímavější český film skutečně nebyl od zmíněné Okupace. Stěžejní je ovšem skutečně sledovat zajímavou imaginaci tvůrců a skládání komplikovaného pohledu na Arvédovu osobnost do celku. I v tomto ohledu se ovšem nevyplatí čekat klasický biopic, který o primárním cíli řekne prakticky vše od A do Z. I proto, že život samotného Arvéda je nadále zahalen mnoha tajemstvími. Radost je poslouchat výraznou a solidní hudbu dvojice Aid Kid a Jan Poláček, sledovat hravý střih i detailní záběry kamery Dušana Husára, které ještě více pomáhají se dostávat do Arvédova nitra. Stejně tak je radost sledovat různá výtvarná řešení (například práci s osvětlením) a především skutečně sledovat film, který se vymyká typické filmově stavbě a dá se bez zbytečného podkuřování nazvat filmem s uměleckými ambicemi. Film, který je skutečně nevyzpytatelný jako satanistický rituál a u kterého v mnoha momentech zbyde jen prostor pro úvahy nad tím, jak přesně měl divák jisté momenty pochopit. I to je ovšem v rámci českého filmu neskutečně svěží. V průběhu mě vlastně osobně napadlo, že by šlo o látku ideální například pro Jana Švankmajera, který mohl námět realizovat ve stylu své Lekce Faust. U výsledného Maškova pojetí zamrzí, že přeci jen nešlo ještě k výraznějšímu vizuálu (především čerpání z jeho komiksových zkušeností) a cesta k interpretaci je někdy občas až příliš složitá. Přesto je jasné, že jestli má nějaký film posbírat několik nominací na Cenách české filmové kritiky a později několik nominací na Českých lvech, měli by je sbírat právě filmy jako Arvéd. Arvéd nebude film pro každého, v rámci aktuální české tvorby jde ovšem přesně o ten příjemný svěží vítr, který je potřeba. Nezřízenost tohoto filmu je možná v jistých momentech až na příliš vysoké úrovni, přesto je radost vidět v aktuálních tuzemských vodách realizování něčeho tak ambiciózního a nevšedního.... () (menej) (viac)
„My 2 si rozumíme. Vždycky jsme si rozuměli.“ - „Lidi jako my se poznají po čichu. Inteligence je jako parfém.“ Nevěděl jsem, co od Maška čekat, v obou projektech (Okupace, Křižáček), které jsem od něj měl možnost vidět, byl „jen“ spoluscenáristou, bez přímé účasti na režii. Každopádně překvapil. S Arvédem to divák nemá vůbec jednoduché. Není to kus filmařiny pro mainstreamové publikum, které dost možná ztratí v průběhu sledování zájem o děj i bláznivého Arvéda. Což by ale byla zároveň škoda. Snímek se pohybuje na pomezí snění, představivosti, halucinace a pokrouceného vnímání reality, a to způsobem, kterým se odlišuje od většiny české produkce. Herectví, hudba, nasvícení, snímání postav…to vše napomáhá navodit zvláštní hypnotickou atmosféru plnou mystiky, okultismu a filozofických myšlenek. Mašek však není Szabó, jenž uměl bezpáteřního jedince ve službách totality ukázat o dost výstižněji, Arvéda vidím na lepší 3*. „Vy jste Boha nikdy neviděl a spoléháte na něj? Mně už se ďábel ukázal. Komu mám věřit…vám, nebo sobě?“ ()
V psychologických (hlubinných) odstínech, kafkovském bludišti a určitého šílenství v odstínu politického (jiného a přitom stejného) systému moci vidíte Arvéda. Arvéd je vlastně Volha pro intelektuály. Tak či tak je to opravdu nečeské zjevení. Některé obrazy, technická zručnost, atmosféra...to bylo velmi kvalitní. Jako celek to moc nefunguje, ale to asi ani film nechce. Když vydržíte a pocitově uchopíte některé slova a obrazy, tak se vám to bude (ne)líbit a to je dobře. Ten film se nechce líbit...70%. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (5)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. srpna 2022 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. (Duoscop)
- Režisér Vojtěch Mašek okomentoval výber hercov nasledovne: „Od začiatku som vedel, že Arvéd je Michal Kern. Zhodou okolností som sa v dobe, keď som s ním pripravoval divadelnú hru "Mimo zápis", začal taktiež zaoberať myšlienkami na film o Arvédovi. Som veľmi rád, že ponuky na ďalšie role prijali moji obľúbení herci a herečky ako Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Vojtěch Vodochodský, Ivana Uhlířová, Pavlína Štorková, Vojtěch Vondráček a Tomáš Kobr, ktorí už pri prvých skúškach potvrdili, že sú ideálna voľba. Dôležitou súčasťou hereckého obsadenia sú aj vynikajúci slovenskí herci Robert Jakab, Zvonko Lakčevič alebo Marián Labuda ml. v roli bachara.“ (Biopler)
- Aby sa viac zžil s postavou a vyrovnal s negatívnymi emóciami, Michal Kern sa uchýlil počas natáčania k meditácii. (Arsenal83)
Reklama