Arvéd

Atypický a nedivácký český film, který v posledních letech nemá obdoby. Vojtěch Mašek si pohrává s formou a pozornému a náročnému publiku předkládá komplikovaně vyprávěný příběh o jedné z nejzajímavějších a zároveň nejméně známých postav československé historie. Tak temná a depresivní atmosféra, jaká se mu povedla vytvořit, v českém filmu hodně dlouho nebyla a v kombinaci s prvky okultismu a surreálna jde opravdu o unikátní a nejednoduchý zážitek. Komorní prostředí je ku prospěchu věci, protože na diváka padá veškerá tíže a temnota doby a některé scény jsou vskutku úchvatně koncipované a řešené. Výsledku rozhodně pomáhá fenomenální, vynikající a zároveň děsivě slizký Michal Kern v titulní roli, s nímž drží krok i Saša Rašilov, do kterého by to asi řekl málokdo. Samotný příběh je notně překombinovaný a o mládí Smíchovského neřekne vůbec nic, nicméně i když o něm divák nic neví, neztratí se a pochopí, že šlo o těžkého konfidenta s každým režimem. Vězeňská linie s knězem je notně zbytečná a nikam moc nevede a v některých momentech určitě mohl být autor trochu přístupnější a zejména scény, které se opakují, asi měl více vysvětlit, zároveň stopáž mohla být o pár minut kratší a nic by se nestalo. Arvéd je přes všechny výtky na zdejší poměry velmi dobrý a odvážný počin (zároveň produkční sebevražda), který ocení jen minimum diváků, ti ale na druhou stranu získají naději, že i v tuzemsku se mohou točit filmy, které mají přesah, nápad a jdou si svou cestou. 70 % (08.01.2023)

Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. (10.01.2023)

V psychologických (hlubinných) odstínech, kafkovském bludišti a určitého šílenství v odstínu politického (jiného a přitom stejného) systému moci vidíte Arvéda. Arvéd je vlastně Volha pro intelektuály. Tak či tak je to opravdu nečeské zjevení. Některé obrazy, technická zručnost, atmosféra...to bylo velmi kvalitní. Jako celek to moc nefunguje, ale to asi ani film nechce. Když vydržíte a pocitově uchopíte některé slova a obrazy, tak se vám to bude (ne)líbit a to je dobře. Ten film se nechce líbit...70%. (18.02.2024)

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že mě příběh Arvéda Smíchovkého bavil, vtáhla mě atmosféra a skvělý Michal Kern, každý dílek skládačky do sebe ve finále zapadl a vytvořil celkový obraz o zlu, které je s politováním věčné.. Otázkou zůstává, kam až je člověk schopen zajít, když něco chce, po něčem či někom touží nebo se něčeho bojí.. Smíchovský zjevně neměl velký problém přecházet z jedné strany na druhou, ono s alkoholem a opiáty to jde asi o něco lépe.. Tři vysoké školy, znalost tolika cizích jazyků a vybruslit z toho nedokázal.. Jediná má připomínka se týká hudební složky, ta mi bohužel nesedla.. (15.02.2023)

Zná-li člověk Maškovo komiksové dílo, je připraven téměř na cokoli. O to více po všech jeho démonických podivnostech překvapuje, jak zde okultní motiv nezvládl - nejen, že je na něj brán menší zřetel, ale působí strašně uměle, sterilně, bez vzedmutí emocí či vytvoření tajemné atmosféry. Nezvládnutá je poměrně i samotná Kernova role Arvéda, kde se snaží, strašně se snaží působit divně, ale vychází mi přepjatý přehrávaný (a vlastně i nedobře zahraný) divadelní projev, který na mě nefunguje ani při přiznání jakési stylizace. Film je jinak zajímavě pojatým vrstvením několika dějových linií, zajímavým pomalým experimentem bez exteriérů, film, který více než cokoli jiného funguje spíše jako - a tady opravdu zdařile - obraz zrůdné totalitní moci, která má všechny v kleštích, přičemž lidé jsou sami jeho součástkami, které ač fungují bezchybně, třeba jednou čekají na výměnu. Pakliže jsem si však chtěl odnést něco více o osobě J. A. S., pochopit jeho pohnutky a psychologii, dozvědět se něco o jeho historii; tak nyní konstatuji, že stále nevím téměř nic. (11.11.2022)