Vrchní, prchni!

Další super komedie od dvojice Svěrák Smoljak. Prý podle skutečné události. Jaroslav Uhlíř k tomu složil pěknou hudbu. Josefu Abrhámovi ten vrchní opravdu jde. Zdeněk Svěrák je jako prudící soused výborný. Chudák Prdlavka. A co teprve jeho žena Libuše šafránková. "Jsem Králík. Že se nestydíš! Takhle se ztřískat za bílýho dne!" :D (31.01.2013)

Tohle mohu vidět třeba obden a pokaždé u toho zůstanu sedět. Každá minuta je totiž dokonalá. A je to další Svěrákovina, která obohatila jazyk český o mnoho hlášek, které zlidověly. Obsazení herců dokonalé a každý podal maximální výkon, nejvíce samozřejmě exceluje Abrhám. Tak to bude jeden párek, jedna limo, takže 5 Kčs. * * * * * (12.01.2014)

Strašně si užívám tuto mou exkursi do československého filmu. Na obrazovce notebooku (no ano, mohlo by býti lépe) opět ožívají všechny ty nesmrtelné hlášky a scény, které si buď matně pamatuji z dávných dětských projekcí nebo je "prostě znám". Všichni herečtí velikáni ožívají nebo alespoň neskutečně mládnou a opravdu se na to krásně kouká, při současné úrovni českého filmu... Vrchní, prchni samozřejmě není výjimkou. Nejvíce se mi snad líbil Svěrákův Pařízek, který byl prostě neodolatelný. A překvapila mne Dáda Patrasová značnou porcí sex appealu. Tohle se prostě neomrzí... 100% (20.02.2012)

Další stará klasika, na kterou vždy rád podívám znovu. Pepa Abrhám podal excelentní výkon, který byl navíc podtrhnut skvělým Svěrákovým scénářem a Smoljakovým citem pro režii. Příběh nabitý spoustou nestárnoucích hlášek, humorných situací i emocemi – které z toho vyzařují pořád stejně i po tolika letech. V porovnání s dnešními komediemi je tohle prostě legenda. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že mám ještě oblíbenější československé klenoty. (03.04.2018)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)