The Fall of the House of Usher
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Petr ČepekObsahy(1)
Klasická horrorová povídka E.A.Poea, zpracovaná technikou animovaného reálu. Příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin, aby navždy smyl provinění rodu, který jej obýval. Jediným aktérem Zániku domu Usherů (1980) je baladický patos jeho osudové atmosféry. Film nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjadřuje pocity dramat, které prožívá přítel-svědek z Poeovy novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bahno - to vše sugestivně předznamenává zánik Usherova rodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Mimoriadne sugestívne, naliehavé a expresívne od prvých sekúnd. Už predtým, než zaznie diabolský hlas Petra Čepka. Hoc vidím, že som jediný, komu to pripadalo tak, ako keby ho to ani nebavilo, ale bol z minulosti za niečo zaviazaný režisérovi a ten to po ňom žiadal načítať a tak to načítal za štvrť hodinu na prvú dobrú (čo je počuť na viacerých zaseknutiach). Avšak aj enormne unudený Čepek je nadpriemerný. K tomu neskutočný vizuál. Švankmajer stvoril vskutku rafinovaný spôsob, ako natočiť adaptáciu slávnej Poeovej poviedky bez toho, aby to natočil ako klasický film/kraťas. Je to v podstate len zostrih záberov, lež natoľko geniálnych, že si možno ani nevšimnete, že v tom vlastne vôbec nie sú herci (!). Toto kebyže prvý raz vidím ako dieťa, som tým dodnes hlboko traumatizovaný. ()
Rozpadající se sídlo jako objektivně-subjektivní časoprostor otevřený různorodým pocitům strachu je svou obrazovou složkou opravdu výbornou ukázkou adaptace, která se může přesně držet mluveného slova, ale přitom přetransformovat děj tak, že právě z jeho vizuálního překrývání dvou rovin vytříská co nejvíc odpudivé atmosféry a čirého děsu, který se podaří navodit u málokterého hororu, v němž figurují živé bytosti. ()
Celý film provází permanentní mrazení z nepříjemného očekávání věcí budoucích a z tušení neodvratitelné tragédie. Neoddiskutovatelné kouzlo přidává Švankmajerovu snímku skutečnost, že zde neúčinkují herci - divákova fantazie má možnost popustit uzdu těm nejdivočejším představám. Celkové "blairwitchovské" atmosféře zdařile napomáhají úchvatné vizuální efekty (hrátky s hlínou, zdivem domu), hlas vypravěče k nosnému příběhu skvěle pasuje. Pro zdokonalení zážitku doporučuji zhasnout všechna světla. ()
Hlas Petra Čepka dokonale umocňuje atmosféru, která by se dala postupně krájet. Z přednesu, respektive čtení povídky mě mrazilo v zádech. Ten dům taky stál za to. Kdysi to musela být nějaká tvrz. Ta už je sama o sobě hodně atmosferická. Dýchají z ní staré časy a doby dávno minulé. Takže divák může při sledování krásně zapojit svou fantazii, která mu dopřeje skutečně zajímavý prožitek. ()
Pravý opak Kyvadla, jámy a naděje, tedy co se Švankmajerovo přístupu týče. Zatímco tam vyjádřil Poeovu povídku věrným a realistickým obrazem beze slov, zde je vypravěčův komentář doprovázen surrealistickými výjevy, často vzdálenými obsahu komentáře. Není to úplně dokonalé, ale Petr Čepek coby vypravěč dokonalý je. 75%. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (6)
- Švankmajer záměrně ve filmu nepoužil živého herce. Bál se, že by nebyl schopen nalézt adekvátního představitele Ushera s tak strhanou tváří, v níž by se zračilo počínající šílenství. Proto se rozhodl animovat pouze předměty a zachycovat jen prostředí, které lépe vyjádřilo atmosféru Poeovy povídky i Usherova šílenství. (Zuzanyje)
- Ceny: Hlavní cena Zlatý drak - Cena FICC - Krakov 1982. Zvláštní uznání divácké poroty - Porto 1982 (Zdroj: Česká televize)
- Tento film navazuje na Švankmajerovy experimenty s taktilním (hmatovým) uměním. Animací předmětů se v člověku evokuje pocit, jako by se daného předmětu dotýkal, vybaví si strukturu jeho hmoty. Asociace dotyku pak navodí pozitivní či negativní pocity, v návaznosti na empirickou zkušenost. (Zuzanyje)
Reklama