Kolja

Film "Kolja" se mi líbil, i když ne tolik jak jsem si původně myslel. Scénáře Zdeňka Svěráka byly odjakživa pojem a i když tentokrát zabrousil do zcela jiného soudku, nemohu říci, že by byl špatný, ale ne dokonalý! Doba si žádá filmů o nepohodlných lidech minulého režimu a jeho "odvrácené strany" a ani já proti tomu nic nemám. Ale divil jsem se, že vždycky tolik neutrální a apolitický Zdeněk Svěrák sáhl do těchto vod. Ale naštěstí je to mistr oboru a dokázal z toho jemně vybrousit. Dojemné a sentimentální příběhy si rovněž žádá doba a zde se ani mistr Svěrák nedokázal vyhnout občas silné sladkobolnosti a nátlaku na city, ale opět v mezích. Jediné dokonalé složky filmu jsou civilní herecké výkony Zdeňka Svěráka a Andreje Chalimona (myslím, že právě kvůli němu film obdržel Oscara). Podtrženo sečteno - "Kolja" je velice dobrý film po všech stránkách, Oscara mu přeju, ale nikdy jsem mu nedokázal podlehnout. Jana Svěráka si vážím, umí skvěle točit, ale pokud se mě někdo zeptá, co od něho bych mu mohl doporučit, pak jediným filmem, kterých bych mu bezvýhradně doporučil je "Obecná škola". 80%. (17.08.2008)

Jeden z vrcholových projektů devadesátých let. Jako důkaz může posloužit tolikrát zmiňovaný Oscar, který byl naprosto zasloužený. Po debilitách typu Byl jednou jeden polda nebo Nahota na prodej se ukázalo, že cesta úspěchu devadesátých let bude v něčem jiném (a díky bohu za to). Jediné, co by Vám (podle mně) mohlo vadit je přespřílišná sentimentalita celého příběhu, ale věřte, že i tou dostal Jan Svěrák Oscara. Tak už to hold chodí. (27.08.2005)

Pro tenhle film pánů Svěráka a Svěráka, není nutno míti zákonitě povolené svěrače, pro pochopení a slzavé ukápnutí stačí býti dokonale empatickým a míti citlivou a vnímavou duši hned pod srdcem na levém místě, a nebo zestárnout... to se stalo mně. Před lety, jako mladý padesátník, bych tomu nasadil korunu a dal tak tři pizdy, což by bylo více než skandální, skoro o euro víc než to, že již nejsou padesátníky a na koruny, královské, se chodí vrávoravě zvracet. Ta nostalgie. (17.11.2014)

Přehrávající a celkově nevěrohodný Táborský má naštěstí tak drobnou roli, že nedovede výsledný dojem takřka vůbec ovlivnit. A výsledkem je pěkný, neurážlivě sentimentální film, natočený podle tradičního schématu, které nemůže selhat. A to prosím není výtka, jen pouhé konstatování, proč podle mne nejde o nějakou filmovou superbombu. Vyčítám jen toho Táborského :-) (17.08.2007)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (zejména Tmavomodrý svět a právě Kolja) lehce trnitá. Nepočítám jeho mladší počiny, které si mě zřejmě nezískají nikdy. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu rozhovorů scénárista Zdeněk Svěrák. Použil sakra správná slova. „Horší“ pak zvolil stárnoucí proutník František Louka do dotazníku po návratu ze Západu (Setkal jste se během pobytu s emigrantama? Já napsal: Setkal. Pak tam byla rubrika: Rozveďte, o čem jste hovořili. Já napsal: Celkem vo hovnu, soudruhu Bláho.). A už se to s ním vezlo. Kdysi uznávaný violoncellista na sklonku umírající éry socialismu hraje na pohřbech, dává hodiny hudební výchovy a občas renovuje náhrobky. Nakonec odhodí zbytky své hrdosti a udělá něco, k čemu státní bezpečnost rozhodně není nakloněná. Čtyřicet tisíc se nicméně hodí: nejen na trabanta, ale i na maminčiny děravé okapy. A za pár dnů i na nové botky bezbranného dítěte, které vyženil. Silný nadějeplný příběh (laskavý i kalkulující) a vtipné dialogy zdobí tuhle látku stejně jako herecké výkony všech zúčastněných (včetně malého Andreje Chalimonova). Nutno připomenout i dokonalou kameru Vladimíra Smutného (spousta jemných detailů a nápadů) a přesnou hudbu Ondřeje Soukupa. Vytknul bych akorát kvapný závěr. Jinak radost, ke které se zase někdy rád vrátím. (27.09.2019)