Trainspotting

Před Trainspottingem měl Danny Boyle za sebou pár tuctových televizních projektů a svou celovečerní filmovou prvotinu Mělký hrob, kterou sice považuju za celkem zábavnou černohumornou hříčku, ale rozhodně ne za nějaký zásadní nebo dokonce výjimečný film. Trainspotting jsem viděl v kině při jeho premiéře a bylo to jako by si začátečník dal pořádnou heroinovou šlehu. Boyle mě dokonale dostal, jen jsem tiše zíral, jak někdo může natočit tak zábavný provokativní film, aniž by přitom ztrácel hloubu pohledu a kritický pohled na feťáckou komunitu. Boyle zvolil v zásadě styl punkového ironického šklebu, kde si dělá nepokrytě srandu z tehdejší yuppiesácké atmosféry thatcherovské Británie a britské střední třídy. Místo kariéry, rodiny a luxusního hnízdečka si Renton volí drogový trip, bezstarostné poflakování a život na cizí účet. Boyle už tehdy ukázal, proč je jedním z nejzajímavějších britských režisérů a ukázal širokou paletu záběrů plných zajímavých poloh kamery, střídání rychlosti záběrů a spoustu efektů převzatých ze světa videoklipů a reklam. Soundtrack založený na punku a tehdy nesmírně populární produkci skupin Blur a Pulp mě oslovil, protože jsem na téhle muzice dost ulítával a dodneška na YouTube rád zkouknu jejich videoklipy. Boyle natočil nekorektní film plný jízlivých sarkasmů, ironie a zesměšňování měšťáckého životního stylu, zároveň ale ukazuje i tu odvrácenou tvář závislosti a bloudění v kruhu u lidí, kteří tak nějak neumí žít a nemají žádný smysluplný cíl. Trainspotting se může opřít o výbornou předlohu hodně poučeného znalce britské drogové scény Irvina Welshe a zároveň o skvělé herecké obsazení. Stál na začátku kariéry hned tří jmen, které se později zapsaly do povědomí filmových fanoušků. Vedle Ewana McGregora, který se stal hvězdou první velikosti, otevřel Trainspotting brány velké kinematografie i Robertu Carlylemu a sympatické Kelly Macdonald. Z filmu jsem byl uchvácený nejen já, ale i britská filmová kritika, která Trainspotting označila za nejlepší snímek desetiletí. Každopádně tenhle film stál na začátku úspěšného hnutí New British Cinema, které kombinuje snahu ukázat palčivé sociální problémy a zároveň diváky bavit. Je pro ně typická komediální poloha, nekonvenčnost, nadsázka a odmítání přímočarého mentorování. Divák by si měl cestu k problému a východiska najít sám, nevodí se zkrátka za ručičku. Celkový dojem: 95 %. (22.03.2014)

O drogách? V nejhorším světle je zde vyveden alkohol -- feťáci ničí jen sami sebe, alkoholik je postrachem všech. Drogy (a jak jsou špatné) jsou pro mě v tomto filmu jen druhým okrajovým plánem, resp. kulisami příběhu. Trainspotting je film o přátelství / falešném kamarádství / sexuálních zmatcích atd., prostě vynikající film o mezilidských vztazích. (13.09.2006)

No, od 77. nejlepšího filmu jsem čekala trochu víc. Ze začátku dost nechuťárna, kostnatej McGregor a naprosto ujetej Carlyle. Hodně silné (emočně) scény střídají prostřihy jak z britské gangsterky a nevím, jestli mi ten mix britskýho stylu s dramatem o drogách sednul, radši bych jedno nebo druhý. A závěr mohl být lepší. Na druhou stranu je to v drama částech dost přesvědčivý a všichni herci podali solidní výkony - hlavně teda McGregor byl výbornej. Rekviem za sen mám ale mnohem radši. (23.03.2011)

Dopředu bych chtěla všem divákům doporučit, aby film zhlédli v originálním znění a nikoliv s českým dabingem. Naštěstí jsem jej vůbec neslyšela, ale obsazení Pavla Vondry, který namluvil Ewana, mi postačilo k tomu, abych se ihned rozhodla se dabingu vyhnout obloukem. A díky za to! Skotskému přízvuku se nic nevyrovná a v tomto filmu je ho bohatě. Trainspotting je bizarní, šílené, místy nechutné, jinak celkově však zcela originální dílo zcela právem zasluhující status "Kultovní." Svým zpracováním sociálních problémů a zejména pozice jednotlivce pod nátlakem okolí a celé společnosti v tom, co konzervativní společnost jako celek se všemi svými konvencemi, zásadami a nepsanými pravidly představuje, mi film připomínal něco mezi Klubem rváčů a Sbal prachy a vypadni. A Ewanovy proslovy mi připomínaly ty, které pronášela osoba jménem Tyler Durden:) Na jednu stranu se lidi starají a mluví o tom, po čem jim je, kurva, hovno (pardon:) a na tu druhou zaujímají v podstatě vůči starostem či osobnosti jednotlivce naprostý nezájem a lhostejnost. Prostě všechno jenom kecy, drby, ukazování a nic jiného. A ještě ta "pozice ve společnosti." Tse! Raději budu jako samotář, podivín, asociál či "Loser" stát bokem, mimo to bahno, než být jeho součástí. Při závěrečné scéně podpořené dokonalým songem "Born Slippy", na nějž jsme kdysi dávno, v dobách, kdy jsem neznala ani Trainspotting, ani Dannyho Boylea, pařili na místní diskotéce, mě parádně mrazilo. Nikdy jsem nezkusila žádnou drogu, trávu, nic, možná to je taky důvod, proč se mi podobné filmy líbí. "Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, Choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin can openers. Choose good health... I chose not to choose life: I chose something else. And the reasons? There are no reasons. Who needs reasons when you've got heroin?" (25.12.2013)

Filmům o drogách se programově vyhýbám. Není to moje téma a navíc pohrdám způsobem, jakým bývá ve filmu zpracováváno. Drogové podsvětí je buď rotující Disneyland plný veselých "zhulenců" s intelektem Sámera Issy, nebo slizká kanálová špeluňka, kterou se přízračně plíží umolousaná iundividua zpod mostu. Ano, je to jistě líbivé a autorsky pohodlné, ale já tomu prostě nevěřím. Ovšem síla Trainspottingu je právě v tom, že není tak černobílý a plakátový. Ukazuje uvěřitelné postavy v uvěřitelných situacích a nemoralizuje jako nějaký naučný dokument pro totální idioty. No vidíte - a přesto, vlastně PRÁVĚ PROTO! - jistě odradí mnohem víc lidí, než tv beseda s psycholožkou v kostýmku. A ještě něco - scéna s mou nejoblíbenější písní Perfect Day je jedna z nejemotivnějších, co jsem viděl. 80 % (06.04.2005)