Quo vadis, Aida?

Výborná evropská filmařina na velmi vysoké úrovni. I když od prvních minut víte (nebo alespoň tušíte), k jakému závěru to celé nejspíš směřuje, hltáte veškerý ubíhající záběr a s tím spojené snažení hlavní hrdinky každým svým dechem. Quo Vadis, Aida? je poutavý film o marnosti a přesto důležitosti nevzdávání se, i když se často zdá, že celý svět hraje proti vám. [KVIFF 2021] (15.09.2021)

Intenzivní, emotivní, dramatický. Velký. Evropský. Film s velkým F. Tématem vážný a nekompromisní jako Schindlerův seznam. Ve snaze o záchranu v chaosu davu a tlaku vnějších událostí připomínající Titanic. A to v každém dobrém slova smyslu filmového vyprávění, včetně epičnosti a důrazu na kvalitu a preciznost. Velké a milé evropské filmové překvapení. Jasná pozvánka do kina. Dobrý důvod si připomenout, co se v Evropě nedávno opravdu stalo. Zase. (03.05.2021)

I keď je samozrejmé, že som vedel o konflikte, ktorý mapuje tento príbeh, ale som čakal, ako to režisér pojme. Či to bude niečo podobné ako Katyň, Volyň alebo sa režisér nevyberie smerom krutosti a bezcitnosti, ale pôjde smerom beznádeje a zúfalstva. A naozaj som v tomto prípade dúfal, že film pôjde druhým smerom a tak aj bolo a to som bol naozaj rád. Je to celkom reálne znázornené a záchrana životov svojich blízkych je tu podaná neskutočne emotívne a citlivo. Herecky to bolo ukážkové a aj vedľajšie postavy ako keby boli vzaté z tej doby v ktorej sa venuje film. Naozaj celé mi to prišlo nepredstierané a skutočné a tak bolestivé i znepokojivé, že takéto zverstva sa môžu stáť aj v civilizovanom svete a nikto tomu nechce zabrániť, lebo dotyčných sa to nedotýka a  je to rozhodne smutné. Silné 3*. (19.07.2023)

Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. (22.09.2022)

něco málo přes hodinu a půl trvající deprese,připomínající jeden z největších masakrů moderních dějin.Svojí polodokumentární syrovostí a skličující atmosférou mi Aida připomněla Greengrassovu Bloody Sunday.Velikost událostí se možná nedá úplně srovnávat,nicméně měl jsem z obou filmů podobné,ne úplně příjemné pocity.Jistou černobílost vyobrazení tady celkem chápu,vzhledem k tomu,že jde primárně o pohled ze strany civilistů,kteří se snaží přežít.Celkem mě zaujal místní komentář,že jde o film o zbabělosti popřípadě neschopnosti (hlavně ze strany OSN) a něco na tom bude.Na druhou stranu se ale Aidě nelze divit,že ve stínu přichozích událostí,o kterých všichni tak nějak tuší se snaží dělat maximum,aby zachránila alespoň svojí rodinu.Tím spíš,že je jasné,že na víc její "vliv" stejně stačit nebude.Je každopádně dobře,že podobné filmy vznikají a tyhle události nebudou zapomenuty.Učíme se a vidíme dokumenty o druhé světové,Vietnamu atd,ale občas to na mě působí,že události okolo bývalé Jugoslávie jdou jakože mimo nás.Přitom to není tak dávno,odehrávalo se to relativně za rohem a šance,že by se něco podobného někde dělo znova je dost vysoká...80% (08.01.2022)