Běžná selhání

Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně. (30.10.2023)

Čtvrtá hvězda z milosti, jelikož je fajn se občas přesvědčit, že tu někdo zkusí natočit NĚCO trochu JINÉHO (ačkoliv je režie a kamera v rukou maďarsko-rumunského tandemu). Fun fact: první polovina filmu vykreslí životní situaci postav podstatně lépe, než se to daří všem těm dementním romcomům, které tuzemská produkce chrlí po desítkách (a které jsou na vztahy zaměřené). Víme, co jsou tři hlavní hrdinky zač a proč jsou v prdeli, přičemž scénář těží maximum z jednoduchých, avšak jasných situací a účelně využívá kvalitního herectví. Apokalyptická předzvěst jako umocňující kulisa funguje dobře; tvůrci mimochodem vytvořili celkem působivou a depresivní atmosféru, kdy kombinují vizuálno jakési solární bouře se strohou architekturou a odlidštěností služeb/firem. Pak z toho sice nic extra nevyplyne, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby se v našich končinách touhle cestou vydávalo větší množství filmařů. Nějaká skutečná pecka by nakonec někde vypadla. (02.01.2023)

Originální povídkový film s působivou atmosférou nabízí dost zajímavé prolnutí žánrů. Ze 3 krátkých příběhů, které se tu a tam protnou, které cosi symbolizují na pozadí dramatické události, přírodní až apokalyptické změny světa, se možná dalo vykřesat ještě víc, ale jako pokus o něco jiného je snímek jistě podnětný. 65 % (18.10.2022)

Chladný a strnulý film o třech ženách (konkr. dvě ženy a jedna holka), které protínají své osudy v oHrOmNé BuDoUcNoStI. ________ Hlavní důvod, proč film nefunguje je, že všichni lidi se chovaj, jak kdyby z nich byly vysáté duše. Herecký výkon robotického psa je naopak uvěřitelnější než výkon skutečných herců. Tento pes také funguje jako hlavní znak toho, že se dění filmu nachází v budoucnosti. Další futuristické vymoženosti film neobsahuje a místo nich využívá standardní předměty, věci či nástroje, které známe z našeho světa. Asi tvůrcům došel budget na další vymoženosti budoucnosti... _________ V současném světě je tolik problémů, o kterých by se daly natáčet filmy. Tento snímek se naopak chce vzdálit od reality co nejvíc to jde - kvůli tomu je film odtržen od standardní lidské zkušenosti. Iluze reálnosti fikčního světa filmu není vytvořena, poněvadž svou snahu poskytnout uvěřitelný příběh nedokáže film naplnit, a to ho činní zbytečným. Mísení soukromých problémů žen s postupně startující hromadnou katastrofou pro mě opravdu nemá žádnou vypovídací hodnotu.  ________  Ale hlavně, že autorka protlačila svůj feministický námět, na kterém ale není feministického vůbec nic. Kdyby film chtěl posílit postavení žen, tak by např. místo policistů během začátku chaosu byly policistky. Tím by ženy ztělesněly své dominantní a autoritativní postavení v rámci filmu. Proč to ale byli muži? K čemu? Muži jsou k ničemu, neměli by tam být, stejně jako tam nebyl otec ztraceného kluka. Nebyl tam a nikomu to nevadí. Stejný postup měl být aplikován na policisty a hasiče. /s _________ Hodně lidí zde píše, že se jedná o katastrofický film, ale co už nepíšou je to, že je jím pouze z jedné třetiny stopáže filmu, zbytek je obyčejné sterilní drama. _________ Jediným důvodem, proč jsem film chtěl zhlédnout, bylo obsazení Martiny Babišové. Ta zde měla pidi-midi-mikro-roli, ve které Haně jen během sekundy řekne, že stanice metra jsou uzavřené (v titulcích je uvedena jako "Koordinátorka dopravy"). Ani jí není vidět do tváře během toho, co to říká. Otřesné. Naprosté zklamání. Nejlepší herečku dají do tak nevýrazné role. Pfffff, ostuda. (17.06.2023)

Pokud jste před lety zaregistrovali film Melancholia, tak vás u sledování Běžných selháních trkne až nápadně velká podobnost s tímto filmem. Tvůrci to sice nikde nepřiznávají, ale je jasné, že Melancholia je ve velkém inspirovala, a celý námět je přebraný právě z ní. Cristina Grosan a Klára Vlasáková však nejsou Lars von Trier, a nedokážou tak prodat tíživou atmosféru blížící se katastrofy takovým způsobem, aby to ve vás zanechalo nějaké hlubší zamyšlení. Běžná selhání jsou také jedním z těch filmů, které pocitově trvají asi tak dvojnásobek své délky, a to hlavně kvůli extrémně pomalému začátku, představujícím postupně jednotlivé charaktery a příběhy. Tři ženy, tři nudné příběhy o vlastním porozumění si uvědomění si svého místa ve světě. (25.01.2023)