Posledné recenzie (1 886)
Boar (2017)
Obřího Nathana Jonese pronásleduje obří digitální svině. Občas se objeví stopy bžundy (obří svině se za bílého dne nepozorovaně dostane doprostřed obří louky / pastviny / whatever), ale většinou je to fakt jen obří prasárna, v níž diletantské trapno převažuje nad nechtěnou směšností.
Sting (2024)
Francouzský vrstevník s názvem Vermines arachnofobikům zmasíroval dušičku mnohem důkladněji. Sting má boží úvod, jemuž nechybí vtipný nadhled, líbivý vizuál, dobří herci a příslib hravých pavoučích orgií, jenže pak mu v první zatáčce ujedou nohy a stane se z něj levoboček rodinného dramatu s nedomrlým hororem. Poslední třetina je sice nakopnuta zdánlivě odvážným krokem, ten je ale brzy znegován a zbývá už jen nudné finále, kterému nechybí ani ten nejprofláklejší poslední záběr před závěrečnými titulky. Přitom je to škoda, protože bylo načrtnuto hned několik motivů, s nimiž se dalo vyřádit. Takhle by bylo lepší, kdyby někdo už tak krátký film osekal o dalších dvacet minut.
Lieta v tom (2023)
Dianiška v tom vážně lítá, protože krásně doložil, že i řadový český romcom může být ucházející zábavou, pokud ho nenatočíš jako retardovaná opice! Svarinská s Hádkem mají chemii i dobré dialogy, Medvecká jim sidekickuje tak solidně, až občas dělá sidekicky spíše z nich a hravá forma se spoustou vizuálních blbůstek udržuje diváka ve střehu. Dokonce se sem tam povede i vtip! Závěr je milý a divák si uvědomí, že se při sledování ani jednou nemusel cítit vyloženě trapně. Jistě, pořád je to neobjevná a velkoryse předvídatelná řadovka, avšak vzácně snesitelná, ba až příjemná - a stačilo k tomu vlastně docela málo.
Posledný denníček (9)
-
Menší hudební intermezzo. Kdysi jsem miloval Muse. Hodně. Desky jako Origin of Symmetry a Absolution byly boží, živáky typu Hullabaloo či HAARP jakbysmet. Pak se ale něco podělalo. Zaryté fanynky se drbou rozpačitě na kebuli a opatrně brblají něco o vývoji, faktem ovšem je, že jde o vývoj volným pádem přímo do žumpy. Resistance měla být varováním. Nebyla. Aktuálně Muse vydali desku The 2nd Law, jejíž existenci může omluvit snad jen fakt, že Bellamymu už ty jeho vesmírný žalozpěvy definitivně vlezly na mozek. Co to sakra je? Po druhém poslechu jsem na jakoukoliv snahu o obhajobu rezignoval a připustil, že jde v kontextu s očekáváním patrně o nejhorší desku všech dob. Když došlo na skladbu s výmluvným názvem "Save Me", říkal jsem si, že by mě někdo mohl zachránit před realitou a namluvit mi, že skuteční Muse někdy v roce 2008 zhebli při autonehodě. Tak či onak, pokud si tuhle bezradnou trendy příšernost pořídíte, netvrďte mi, že jsem vás nevaroval.
