Réžia:
Lars von TrierKamera:
Tom EllingHudba:
Bo HoltenHrajú:
Michael Elphick, Esmond Knight, Me Me Lai, Jerold Wells, Astrid Henning-Jensen, János Herskó, Stig Larsson, Lars von Trier, Camilla Overbye Roos (viac)Obsahy(1)
PRVEK ZLOČINU je spolu s dalšími filmy EPIDEMIE a EVROPA součástí tzv. evropské trilogie, kterou si Lars Von Trier otevřel bránu do světa uznávaného filmu.
Vyšetřovatel Fisher (Michael Elphick) žijící v Káhiře vypráví v hypnóze o svém návratu na starý kontinent. Byl povolán k případu brutálních vražd malých děvčátek prodávajících loterijní losy. Temný příběh se odehrává v apokalypticky vyhlížejícím Německu a vychází na povrch, že vrah zabíjí podle geometrického vzorce. Film mimo jiné obsahuje spousty odkazů na světovou literaturu. Narace si v tomto případě „vzala dovolenou“ a snímek se skládá především z působivých výtvarných obrazů, které podtrhují poutavou atmosféru.
Debut tohoto oslavovaného i zatracovaného režiséra získal v roce 1984 v Cannes cenu za technické provedení.
(Zrzunda)
Recenzie (79)
V rovině psychologického thrilleru u mě The Element of Crime hluboce selhává, na druhou stranu nemám pocit, že jsem úplně pochopil, o co tu vlastně šlo, takže bych možná měl přenechat hodnocení větším odborníkům. Kde však film dosahuje téměř dokonalosti je atmosféra spící Evropy - sodíkové lampy, všudypřítomný déšť, prazvláštní jazyk, vše napomáhá budování hypnotického celku ke kterému se možná vrátím i potřetí. ()
Ve von Trierově prvotině se setkává spousta ržisérových vášní. Ať už je to noir atmosféra; Tarkovského cit pro kompozici, pomalé záběry a celkovou vizuální stránku nebo možná i inspirace filmy jako Brazil a Blade runner. Všechny tyto prvky zde lze celkem snadno vypozorovat, ale von Trier k nim díky své režii , i přes celkem jednoduchý děj, přidává nové pojetí a myšlenku (možné narážky na Nietzscheho a další filosofy). Herci vše zvládli na výbornou, i když si člověk musí zvykat na trochu jinou angličtinu. Už tady se můžeme setkat s vytříběnou vizuální stránkou (filtry pochybné barvy, neustálý déšť, koňské hlavy), která jen podtrhuje depresivní, až postapokalyptickou atmosféru filmu. Kamera a zvláštní úhly je pak samostatnou kapitolou a pan kameraman si zaslouží ovace ve stoje, stejně jako celý film. ()
Snový výlet do zločincova mozku plného vody, červeného světla a větru. Velice netradiční podívaná, dokonce bych řekla že i o dost šílenější, než zbytek Trierových děl, co jsem zatím měla možnost zhlédnout. S postupem času ale tahle nevlídná a nepřátelská atmosféra začíná dávat větší a větší smysl. Až nakonec vše dospěje k nevyhnutelnému konci, který jen podtrhuje neuvěřitelně tíživou a depresivní atmosféru. Sama ještě teď cítím tu těžkost, která se mi neodbytně usadila v hlavě. ()
„Kriminalista si nemůže dovolit žádnou slabost. Musí zůstávat nedotčený, nezaujatý, klinický, objektivní...“ I tento silně umělecký film o analyze vnitřního světa jednoho kriminalisty a jednoho zločince, jakoby se pod vedením jeho tvůrce řídil podobným heslem. Výsledkem je film natočený výrazně odtažitě, bez hlubších emocí, založený ve scenáři na rozsáhlém filosofickém / kriminalistickém uvažování a vizuálně na spoustě dlouhých, temných záběrech v stísněných prostorách a psychedelickém žlutočerveno-černém vizuálu. Dost jsem se bál, nakolik mi podobný náročný a umělecky nekonvenční snímek sedne a nakolik ho ztrávím, ale nakonec mě jeho atmosféra brzy (i díky zmíněnému vizuálu) slušně zhypnotizovala, tajuplné filosofování a vyprávění afrického kriminalisty v doprovodu neustálých bouřích mě spolehlivě pohltilo a zdánlivě nekonečný film začal dobře ubíhat. Dost mě popři tom zde bavila i nelineární výstavba děje připomínající mozaikovou skladačku i uvnitř skrytou detektivku zároveň. Lars von Trier nepatří mezi tvůrce, které bych obzvlášť vyhledával či obliboval a ne zcela všechny prvky mi zde byly po chuti, ale v případě tohoto filmu i slavné Evropy mohu v souvislosti s jeho tvorbou mluvit také o pozitivních dojmech. [70%] ()
Musím se na to podívat znovu. Přijde mi, že hodně návratných motivů jsem vůbec na první pohled nepobral. Nicméně, už na první pohled bylo jasné, že je Element of a Crime je hodně sevřený film. Pokud jsem u Truffautova stylu mluvil o silně odstředivém stylu, pak ranné období Lars von Triera považuji podle Prvku zločinu za ukázku dokonale dostředivého filmu. Všechny jeho součásti, i ty nejmizivější mají své opodstatnění v dalším průběhu děje. ()
Galéria (52)
Fotka © Per Holst Filmproduktion
Zaujímavosti (3)
- Unikátní technologie natáčení vedla k téměř monochromatickému vizuálnímu podání, transformujícímu podobu světa do intenzivních sépiových tónů jen občas narušených kontrastní modrou nebo červenou barvou. Snímek pochází ještě z doby před digitálním colorgradingem, barevné řešení tedy vznikalo pomocí svícení a patřičné chemické úpravy filmového materiálu. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama