Médea

Antické drama přenesené do kulis raného středověku. Místo vzdušných svatyní chladné hrady, místo tóg hadry a brnění... Přesto Lars von Trier dokázal, že tenhle příběh zoufalé a zrazené ženy je naprosto univerzální a pokud ho režisér dokáže pojmout vizuálně zajímavě (což Trier dokáže), neztrácí nic ze své působivosti. Naopak, do nemilosrdné severské krajiny zapadá naprosto přesně. Scéna obětování dětí je natočená tak drsně a otevřeně, jak to jen Lars von Trier umí. Filmové drama v plné síle... (25.01.2004)

Lars von Trier je jedním z nejoriginálnějších žijích režisérů. Téměř každý film dokáže pojmout zcela odlišně a přesto zůstat svůj. Medea je, pro Triera netypicky, film výrazný zejména epickou kamerou a prací se zvukem. A s ohledem na to, že se jedná o klasický televizní formát, tedy obraz 4:3, je obdivuhodné co dokázal kameraman při těchto omezeních z obrazu vyždímat. Záběry pusté severské krajiny, či moře velice vkusně pomáhají dotvářet ponurou atmosféru filmu. Při scénách dialogů naopak Trier prokazuje smysl pro kompozici, tím jak rafinovaně a snímá obličeje herců připomíná i nejlepší díla mistra Ingmara Bergmana. Pozoruhodná je i práce se zvukem, kdy je momentální rozpoložení postav demonstrováno zvukem jejich dechu. Až by se dalo říci, že v Medee převládá forma nad obsahem, což je u Triera opravdu unikát. Bohužel se dá říci, že je tento film vysloveně o režisérovi, protože herci jsou zde téměř na úrovni statistů, jelikož jejich herectví zde se povětšinou „smrsklo“ na strnulé výrazy a chladné pronášení replik, což je trochu škoda. Každopádně fanoušci režiséra rozhodně zklamáni nebudou. (25.10.2011)

,,CO SE CHYSTÁŠ UDĚLAT, MÉDEO?“ … ,,PŘEMÝŠLÍM O DĚTECH... A SOBĚ.…“ /// Vezměte legendu o Médeie a vzpomeňte, kterak Iáson zatoužil po mladým mase (voni říkaj, že po moci, ale co vám budu vyprávět…). Divadlo pro náročnýho diváka, v němž dialogy týhle paní jsou fakt dramatický. Lars von Trier už tehdy věděl, že jeho místo je v temnejch filmovejch kobkách, ve kterejch může nechat trpět umírajícího koně nebo … . Pastva pro artově morbidní obecenstvo, ve který mě bavila spíš ta druhá půlka, kde se už míň ,,básní“ a víc koná. Možná, že ten sugestivní závěr mnohé dožene ke 4*, ale já přesto říkám, že je to moc dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč Carl Theodor Dreyer a Lars von Trier jedno jsou. 2.) Říkají mi Médeia. (Ty krávo, tys ji trumfla! Cinkni Trierovi…) 3.) Thx za titule ,,chulimanga“ a ,,vopalka“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.02.2014)

A toto bolo čo?! Nie často sa mi stáva, že sa výrazne odlišujem hodnotením od výsledného hodnotenia užívateľov, ale takto dramaticky je to snáď prvýkrát. Neskutočne monotónne dielko, takmer bez hudby a akéhokoľvek dramatizovania jednotlivých scén. Tie však väčšinou aj chýbajú, takže sa nemá čo dramatizovať. Tento film mi nedal proste nič. Často prechádza až do absurdnosti, nenaviazal na seba ani štipku môjho citu a viem absolútne a viem istotou povedať, že už ho určite nikdy nechcem vidieť. Jediná mierne pozitívna vec bola kamera a Udo Kier. 20%. (27.06.2007)

Hodně neobvyklá TV inscenace starořecké klasiky rozložena do sugestivních obrazů se vymyká snad všemu, co jsem z tvorby Larse von Triera viděl. Za sebe bych se však nebál přiřadit Médeu k tomu nejlepšímu, co kdy tento kontroverzní dánský režisér natočil. Přestože již zde se začíná plně projevovat von Trierova záliba v ženských hrdinkách zahnaných do absurdně krutých a vyhrocených situací a v závěrečné myšlence zahání do naprostého temna i celé lidstvo, bylo fascinujícím zážitkem sledovat antickou tragedii v ojedinělém zpracování. Zdánlivý minimalismus ve výpravě, který pomáhá zasadit děj do neurčitého prostředí i doby, se kloubí se záběry na celé moře, poušť, pole, odkvětlou louku, cválajícího koně, kráčející poutníky s koněmi... a já byl do toho nelíbivě, přesto poeticky ztvárněného prostředí temných a nekonečných prostorů a působivých symbolů rázem pohlcen a napjatě sledoval staletou tragedii krutosti. Po dlouhé době jsem měl příležitost potvrdit si, jak nadčasová síla z dávných antických děl dýchá nebo dýchat může, pokud režisér dodá takové předloze originální formu, učiní starý příběh poutavým, ale zároveň zachová s ohledem na původ jistou tajemnost, vypjatost i stylizovanost a neznehodnotí původní dílo přehnanou modernizací. Přístup von Triera k Médee je odlišný, než přístup Jancsóa k Elektře, ale v obou případech se za mě neotřelé zpracování povedlo (tedy u Jancsóa: až na ten závěr)... [80%] (24.10.2022)