Pražská 5

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

3 "věhlasná" netradiční pražská divadla by měla být ihned po odvysílání tohoto paskvilu spálena do základů se všemi účinkujícími uvnitř. Ale hezky popořadě... [1] MIMOZA - 10% Naprosto nudná, předvídatelná a debilní pantomimická sračka o cestě pošahané rodiny na Karlštejn. Vzhledem k tomu, že tihle sráči údajně chtěli navazovat na mistry Ch. Chaplina nebo B. Keatona, tak by divák očekával, že něco málo pochytili a disponují alespoň náznakem umění pro vtip. Bohužel, zdaleka to nebylo to nejhorší, na co jsem v rámci tohoto experimentu narazil. Každopádně, spolehlivě mi to sebralo veškerou chuť na další snímky. [2] KOLOTOČ - 0% Fetovat se dá v temných uličkách Prahy i bez toho, aby bylo potřeba kurvit den nebohým divákům. Tohle bylo něco příšerného a nevěřím tomu, že se tohle divadlo bylo schopné ve své době uživit. Tohle je hra na umění, kterou docení výhradně panicové, co mají absolvovanou Filosofickou fakultu a v současnosti obrací hambáče ve mekáču. Nikdo se na mě nemůže zlobit, když nepovažuji za umění, když mi někdo nabídne záběr na 6 siluet a přes ně jsou promítané odněkud ukradnuté náhodné záběry přírody. Tohle bylo prostě 20 minut naprostých sraček s nulovou vypovídající hodnotou. Když jsem si po siluetách uvědomil, že nic lepšího neuvidím, tak jsem zbytek tohoto omylu zhlédl dvojnásobnou rychlostí. Něco tak zbytečného, debilního, hnusného a nepopsatelně nudného se vidí opravdu zřídka. [3] VPŘED - 40 % Úvod tohto recitačního divadla byl docela fajn a poměrně vtipný. Bohužel, velmi rychle došly autorům nápady a postupně to celé vykrystalizovalo v chaotickou nudu se skoro až debilním závěrem. Škoda, určitý potenciál v tomto kraťasu dřímal. [4] KŘEČ - 0% Název tohoto baletního divadla je poměrně výstižný. Nemám nejmenší tušení, co se tahle chaotická a nesourodá sračka pokoušela říct. Obávám se, že tohle je pouhá přehlídka tanečních kreací, kdy snad ani samotní tanečníci a tanečnice netušili, jaká symbolika se za tím má skrývat. Člověk, který nesežral půl nůše lysohlávek nemá ani zrnko šance cokoli z tohoto nesmyslu pochopit. Kromě občasného poprsí nepříjemně nastylizovaných slečen, není nic dobrého k vidění. Je mi zle z pomyšlení, jaký pracovní výkon mohla vyprodukovat taková spousta aktérů, kdyby ho zamířila nějakým produktivním směrem. Tahle sračka je sprostým mrháním času tanečníků a bohužel i diváků. [5] SKLEP - 75% Celkový dojem z této píčoviny zachránilo pouze divadlo Sklep. Netuším, zda byl záměr nacpat sem 4 sračky, aby jejich dílo následně v kontrastu s těmi paskvily vyznělo nadstandardně dobře, nebo je dobré samo o sobě. Každopádně, nechyběl příjemně satirický nádech, vtip a poprvé ani myšlenka a nápad. A to vše v úderném a svižném tempu. Budovatelský vysírací ksicht Milana Štaindlera neměl ani tu nejmenší chybu. Smál jsem se kdykoli jsem ho uviděl. Hospodská rvačka perfektní. Na tohle jediné dílo se dalo s chutí dívat. [25 %] (20.10.2020)

Film Pražská 5 byl již ve své době netradičním umělecko-kulturním projektem nebojácně nastupující nové generace. A dnes působí jako zjevení, ke kterému se nedokážeme většinou ani přiblížit. Divácky nejatraktivnější je první a poslední část. Ale pouze ve spojení s dalšími třemi díly lze získat ucelený náhled na talentovanou komunitu v odlišnostech i propojenosti a semknutosti. Sarkasmus je vyjadřovacím prvkem, kterým tvůrci propojují svět umění s realitou a nespokojenost se stavem věcí nelze přehlédnout. Pantomimická skupina Mimóza se nebála zajít do extrému jízlivosti černého humoru. Ostřejší satirická groteska si nebere servítky a nenechává své protagonisty v poklidu a s každým mámením naděje přichází cyničtější výsměch. Útrapám marnosti kraluje David Vávra v roli vytrvalého otce rodiny. Zdatně mu sekunduje Eva Holubová v roli matky, David Prágr a Michal Prágr v rolích nezbedných synů, Michaela Pfeifrová v roli naivní dcerky, Tomáš Vorel v roli zvráceného skřítka a Zdeněk Běhal v roli standardizovaného socialistického hostinského. Výtvarné divadlo Kolotoč nezůstalo svému jménu nic dlužno a roztáčí specifickou vizualizaci siluet v kontextu i kontrastu běžnosti života. Jméno, které dodalo osobitou tvář uskupení, je Čestmír Suška. Recitační skupina Vpřed v satirické rytmice záměrného socialistického naivismu. Na nešvary života lze upozornit stylově a Zdeněk Marek v roli hotelového údržbáře Oldy nachází spásné a ucelené řešení. V socialistické poetice zaujme Radim Vašinka v roli pohodlného Oldova přímého nadřízeného, Alena Tesařová v roli pokojské s symbolu povrchnosti, principál souboru Lumír Tuček v roli Huga a čtyřlístek Miroslav Maruška, Radek Dočekal, Ladislav Platil a Ivo Kačaba v roli pokušení. Baletní jednotka Křeč se jeví moderně i z dnešního contemporary pohledu. S použitím techniky je výsledek efektní a svižný a svým jemným satirickým podtónem zapadá do celkové koncepce. Šimon Caban, hlavní postava sdružení, nemůže chybět. Ladné jsou tanečnice Lada Odstrčilová, Tereza Kučerová a Jana Krňanská a divákům zpříjemňují originální podívanou. Vše uzavírá slavné Divadlo Sklep se svou úderně romantizující parodií na nelichotivou režimní minulost. Opus má pět vrcholů: Tomáš Hanák v roli prozřelého trampa, Jana Kušiaková v roli uvědomělé vesnické učitelky, Radomil Uhlíř v roli žárlivého družstevního traktoristy, Jiří Vorel v roli předsedy družstva na počátku senility a Milan Šteindler v roli přesvědčeného a angažovaného vedoucího bohulibé socialistické brigády. Všechny díly pestrobarevné koláže se vyznačují dynamikou a jízlivou melodičností nesmlouvavého sarkasmu společenských reálií. Filmové dílo je pozoruhodné i po stránce umělecké a tvůrci ze společného základu čerpali ještě po mnoho dalších let. Bohužel, údernost a nespokojenost v noblesním tónu umění dnes povážlivě chybí a zmiňované neduhy oklikou celoplošně devastují nadání s neskrývaným výsměchem cynismu života. Kdy se to zastaví? (06.06.2017)

V osmnácti, kdy jsem na tom byla v kině (těsně po premiéře), bych dala čistých 100%, protože to byl do té doby můj nejlepší filmový zážitek... když jsem se nesmála, tak jsem žasla :-)... pak přišly samozřejmě i lepší filmové kousky, ale tenhle experiment doteď stojí za vidění, i když mladší publikum nemůže (naštěstí) všecko pochopit. (02.02.2007)

Když slunce zapadá, tak moje nálada klesá. Strom kýve větvemi, přítelem on je mi, plesá. Já však mám v duši žal, čert ví, kde se tam vzal: Tebe, tebe, tebe, tebe. ---- / ---- Kongo, kanady a khaki kabát, dobytčák, trambus a už chci padat, za zády chci nechat město svý. No to se ví! - Jenom chleba kus a huspeninu, jako Robinson na pevninu, Tak já pospíchám hledat dětství svý. No to se ví! - Vždyť já jsem volnej jako pták, Jezdím jen tak pod širák, s kompasem a s buzolou, hvězdy nad hlavou mi žhnou. (15.10.2008)