Občan Kane

Povinnost filmového fanouška. A důvodně: je to dokonale natočené, výtečně zahrané, Orson Welles ja famózní. Je to bohužel až tak dokonalé, že už tam nezbylo ani trochu místa pro emoce a ve výsledku je to trochu nezáživné a chladné. Něco jako prvotřídní modelka. Nuda, ale zároveň se povinně podíváš odshora dolů. (03.04.2015)

Tak tenhle film opravdu není kritiky vyzdvihován pro nic za nic. Absolutně geniální Wellesovo dílo je tak výborné, že (až na černobílý obraz) má člověk pocit, že to je klidně film ze současnosti... Vypravěčské postupy pomocí flashbacků, přesná kamera a střih jednotlivých scén, stejně jako výborné herecké výkony jsou vzhledem k datu vzniku neuvěřitelné. Opus vyprávějící o muži, jehož bohatství by mu mohl každý závidět, a přesto ne a a ne dojít opravdovému štěstí, je vskutku výtečně natočen. A kromě mnoha filmařských fines, které určily kinematografické postupy na další půlstoletí a které jsou dnes již zcela běžně viditelné v každeém filmu, se zde nachází i nádherná a zahádná pointa. Na její vyřešení si každý ale musí přijít (či nepřijít) sám... Bravo! (20.03.2007)

Kdyz film vzniknul, tak to muselo bejt skutecne prevratny dilo a i ted, po tolika letech, na me dokazal zapusobit. Nebudu tu tvrdit, ze by film mel nejak uchvatny herecky vykony, i kdyz nemuzu rict, ze by nekdo zahral vylozene spatne a ani pribeh uz dneska neni nic tak strasne originalniho, ale tady jde hlavne o styl vypraveni. Film je neuveritelne sviznej, dokaze od zacatku zaujmout, misty je i krapet vtipnej a je slozenej z jednotlivejch historek a vypraveni, z kterejch se postupne rysuje celej Kaneuv zivot, to podporeny pusobivou kamerou a prijemnou hudbou. Akorat skoda, ze nekdy po 70 minutach filmu krapet dojde stava, jinak bych dal tech 5*. Taky se mi libil zaver s Rosebud, clovek se dozvi, co to je, ale nedozvi se, co z toho. Paradni starej film. (13.10.2007)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)

(1001) Při přemítání nad tímhle filmem jsem si říkala, jestli já náhodou nejsem pokrytec. Současným filmům velmi často vyčítám nabubřelost a gigantičnost (často je to i na podvědomé úrovni, že se mi nějaký film kvůli tomu nedostane k srdíčku), a najednou stačí, aby taková věc byla o sedmdesát let starší a černobílá, a Dagmařina ledová slupka roztaje? Možná jo. Možná jsem jenom obyčejný hipster, kterému se rozklepou kolena z optické kopírky, kdežto po digitálních serepetičkách ani nemrkne. Navážno si ovšem myslím, že důvod, proč ke mně Občan Kane nakonec promluvil, by měl zůstat nepojmenovaný/nepojmenovatelný, což by také měla být vlastnost všech dobrých filmů. (28.02.2013)