Tritisíc rokov túžby

Kedysi som videl Kura na Slivkách a dostalo sa mi vizuálnej žranice. Potom som pozrel ranné filmy Terryho Gilliama a bol som unesený jeho bizarnosťou a rozprávačským talentom. No a teraz prišiel George Miller a skĺbil niečo zo Sartrapi a Terryho a pridal do toho svoj trademark nejsť v zaužívaných konvenčných rozprávačských postupoch a vytvoril toto. Úplne chápem, že sa to minulo účinku a že to ľudia považujú za nudu. Ten príbeh má ale veľmi veľa vrstiev. Dá sa čítať rôznymi spôsobmi. Je tu symbolizmus, je tu lyrickosť a rozprávkovosť, je tu romantická línia a jej dôsledky a fakt, že nakoniec o tie tri želania v zásade vôbec nejde. Ale o príbehy a ich dôležitosť a potom zase len o tie príbehy a ich dôležitosť. A vy si po dopozeraní môžete veriť čomu len chcete, ale faktom zostáva, že tie príbehy tu budú, aby boli vyrozprávané znova, len možno trošku inak. Ten film skrátka neustále skúša čím by vás ohúril alebo emočne načal. V dnešnej dobe to bol hlúpy pokus. Na takéto typy filmov už takmer neexistuje publikum. Ja som za existenciu tohto skvostu ale neuveriteľne rád. Pre mňa tam funguje všetko. A potešil aj štek Davida Collinsa z Umbilical Brothers. (22.09.2022)

George Miller si natočil takovou dospělejší hollywoodskou pohádku po vzoru příběhů „Tisíce a jedné noci“ s podmanivým vizuálem, nápaditými střihy a charismatickým Idrisem Elbou, jenž to zejména svým hlasem celé táhne na svých bedrech, seč mu síly stačí. Ale stačí to i divákovi? Tři tisíce let touhy se snaží květnatě vyprávět epický příběh o lidství, niterných touhách, lásce a věčnosti, ale všechna ta vznešená témata utápí v tak dramaturgicky rozbředlé formě, až se z toho člověku točí hlava. Celou dobu jsem neměl nejmenší tušení, kam to celé vlastně směřuje, a když to na konci konečně někam dosměrovalo, nebyl jsem o nic moudřejší. Prakticky ani nerozumím, kdo má být cílovkou téhle konvenčně vyprávěné fantasy, protože ten banální děj a karnevalové uchopení může imponovat snad jedině dětem - a ty se na film nedostanou, protože to má kvůli nahotě a sexu eRkový rating. Zatímco Miller před lety snad všechny překvapil svou svěží a dynamickou režií u Zběsilé cesty, zde skoro působí jako fosílie rozplývající se nad lehce intelektuálnější červenou knihovnou. Opravdu nechápu, komu to je určené, a nevěřím, že se tomu podaří na tržbách získat byť jen třeba pětinu rozpočtu zpět. [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Miller a jeho filozofovanie o láske, vzťahoch medzi „ľuďmi“ a miest nadprirodzených bytostí v dnešnom svete. Duo Swinton / Elba funguje na priemernej úrovni, ale paradoxne miestami sú silnejší v individuálnych scénach. Záver nie je tak emotívny, pekný a jednouchý ako napríklad v The Mountain Between Us. Osobné hodnotenie: 69% (**) (24.09.2022)

Jedna z nejosobitějších fantasy posledních let, dost možná vůbec, která však nejde nikomu naproti. Zdánlivě klasický námět překovaný v neotřelý originální koncept, který dokonale naplňuje žánrová pravidla, ale zároveň je rozbíjí a uvědoměle komentuje. Na jednu stranu dekonstrukce pohádky, na druhou čistá krásná pohádka s myšlenkovým přesahem. Film překvapuje / odrazuje / oslovuje již specifickou strukturou, jelikož valnou část stopáže tvoří příběhy-flashbacky a zbytek se odehrává povětšinou v jednom hotelovém pokoji. Skrze příběhy-flashbacky Miller prezentuje svůj osobitý vizuál a krásnou scénografii, zároveň dává jasně najevo, že si zakládá i na malých detailech, protože ty přece jen tvoří celek - postavy v Osmanské říši skutečně mluví turecky, nikoliv anglicky s přízvukem, archetypální dějové rámce i decentní implementace magických prvků dávají vyprávění kouzlo a pohádkovou atmosféru, příběhy na sebe tématicky přirozeně navazují. V rámci “hlavního” děje je hrdinka (ne náhodou vystudovaná naratoložka, ať už to je cokoliv) konfrontována s těmito archetypy a sama je konfrontuje, vzniká tak metažánrová hra, kde se obcházejí pohádková pravidla a naráží do sebe skutečný a magický svět. Film se bohužel v posledním dějství snaží neohrabaně dojít k rozhřešení a až příliš rozšafně a obrazně předává různé velké myšlenky, což mi silně brání dát vyšší hodnocení, nicméně se pro mě i tak jedná o jednu z nejzajímavějších a nejpodnětnějších fantasy, které jsem zatím viděl. Jinak scéna vypuštění džina z lahve je top a hýří nápady, miluju tu scénu! 8/10 (27.06.2023)

„PO ČEM TOUŽÍ TVÉ SRDCE?…“   Filozofická konverzačka, promíchaná krásnou vizualizací. Džin má perfektní příběhy, ve kterejch o náhody není nouze, a když ho nechaj vyprávět… tak se mi ta pohádka líbí! Romantika jako prase (asi… páč když dokážete milovat někoho víc, než svou svobodu…) s důkazy, že láska dokáže bejt nebezpečná a udělat z vás šílence. Barevná pohádka plná filozofickejch úvah o šukámí s Džinem. Píčovina? Asi jo. Ale nějak mě to melancholicky lízlo.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku „The Djinn in the Nightingale's Eye“, kterou v roce napsala A.S. Byatt, neznám.  2.) Miluju příběhy! 3.) Můj osud závisí na ženským přání. ///  Thx za titule „lordek“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (17.10.2022)