Posádka v ohrození

Tenhle film se těžko hodnotí. Ty tři hvězdy jsou nejspíš dost nadnesené, ale bavila jsem se. I když asi jinak, než si tvůrci představovali. Sovětský pokus o akční katastrofický film sice díru do kinematografie neudělal, ale některé scény (start letadla z letiště ohrožovaného explozí nebo oprava letadla za letu) jsou prostě nezapomenutelné. (07.02.2009)

"Sovětský" katastrofický thriller mi poměrně silně utkvěl v paměti (a to už je pěkně dlouho, co jsem to viděl). Po trikové stránce mě chvílemi i pěkně překvapili. Nápad filmu nebyl špatný, ale něco tam skutečně přeháněli (oprava pláště letadla za letu... No já vám nevím... atd.). Po celkem nudném začátku víc než svižný filmeček, u kterého se posedět dalo. (19.01.2004)

První a asi jediný katastrofický a docela i akční film, co kdy udělali v SSSR. Neohrožená posádka ve složení Andrej, Igor a Valentin ještě neohroženějšího stroje Tupolev TU-154 aneb kdo stihne nasednout do letadla a nezmrznout za letu, ten vyhraje a doletí až do Moskvy. A přestože letadlo zrovna nebrzdí a ještě mu při přistání upadne i zadní část s motory, tak to všechno dobře dopadne. Soudruzi dost šetřili, to bylo dost vidět na vzletu letadla z městečka Bidri, kde to bouchalo jak na Silvestra a modýlek se stihne vznést i s plameny šlehajícími u zadku. Jinak filmu jistě nechybí napětí, bráno z dobového hlediska, nejnapínavější scénou bylo jistě spravování letadla za letu, protože to může zvládnout jedině velký sovětský člověk. (19.01.2014)

Kultovní film mého dětství spatřený na školní povinné návštěvě kina. Jako socialistického žáka mne film uhranul. Na velkém plátně nervy drásající scény, které malé dítě uvyklé veselým pohádkám a světovému míru prostě šokovaly. Ruské filmy mají vždy příklon neskrývavě zobrazit lidské utrpení a krev. A tak dodnes si hlavně vybavuji jako všichni moji vrstevníci scénu, kde veškerým oblečením nabalený hrdina jde za letu a mrazivé venkovní teploty opravit díru v letadle. Film má delší stopáž a je někde uváděn jako dvoudílný. Rozdělen přesně na část seznamovací s postavami a na část katastrofickou, akční. Jak bývá u katastrofických filmů zvykem (např. Skleněné peklo). Po zhlédnutí filmu jsme měli napsat slohovou práci jak na nás film zapůsobil. Napsal jsem tenkrát vlastně svojí první filmovou recenzi. (20.12.2016)

Výjimečný film, už jenom tím, že jej lze snadno rozdělit na dvě rovnocenné (i když kvalitativně odlišně hodnotitelné) části. První je psychologické drama, jak vystřižené ze života, sledující osudy a peripetie tří přeci jen stárnoucích letců Aeroflotu. Prvním z nich je kapitán Andrej Timčenko, nastupující na palubu do jedné ze svých posledních sezón. Jeho sotva dospělá dcera čeká dítě s nýmandem a rodinu tak čeká těžká zkouška. Druhou postavou, jenž si režisér Mitta vybral do příběhu, je pilot Valentin Nenarokov, rozvádějící se se ženou. Jeho osud je asi ze všech nejsmutnější. Žije ve svazku a je docela v pohodě, jeho žena se ale ukáže být bestií, která první navrhne, aby se rozvedli, po té díky tomu (přestože je ona z obou rodičů horší), že ona je matka a Valentin bývá jako pilot často pryč, získá opatrovnictví syna a pak ještě zamezí jeho návštěvám, najde si burana a Valentinovi se posmívá. Třetí ústřední postavou je Igor Skvorcov, palubní inženýr, seladon a děvkař, jehož život vyplňují románky s letuškami a speciálně upravená postel s disko barvami a zvuky. 80 minut sledujeme střídavě život těchto tří, je to spíš smutné než zábava, ale i v dnešní době veskrze aktuální podívaná. Ve druhé části scénáři dochází dech - bylo nutné všechny tři muže slepit v jednom příběhu, a protože film to měl být původně katastrofický, tedy vyšleme osobní letadlo docela nepochopitelně do oblasti zemětřesení převážet raněné a přeživší. V oblasti však zuří další živelné katastrofy (požáry, sesuvy půdy) a tak letadlo neodletí zcela nepoškozené. A konečně se dostáváme k tomu, o co od začátku šlo, pořádné drama s katastrofickým tématem. Tahle část film je možná trikově slabší, ale dívat se na to dá. Konec je rychlý, přesně naopak než celý film. (14.07.2018)