Prázdniny v Ríme

Audrey Hepburnová byla jako vánoční cukroví. Sladká, křehká, výjimečná. Přitom ale dostatečně talentovaná, aby nemusela spoléhat na výše uvedené. Těžko říct, jestli bychom ji znali, kdyby zarputilý William Wyler netrval na tom, že do role princezny chce neznámou tvář. Jisté je, že právě díky Audrey a Wylerově lehkonohé režii jsou Prázdniny v Římě dodnes tak okouzlující. A staly se motivickým vzorníkem pro řadu dalších filmů (třeba Notting Hillu). 80 % (10.05.2005)

Znáte jiný romantický film, ve kterém se spolu hlavní hrdinové nevyspí po prvním dni? Opravdu moc, moc příjemný film, který v dnešní přesexualizované a oplzlé době působí jako osvěžující vánek, vánek z dávné filmové minulosti. A film s nejkrásnější princeznou - vně i uvnitř. A Peck je prototyp gentlemana, jak se patří :-) (01.01.2014)

Audrey Hepburn je nepřekonatelně kouzelná, Gregory Peck nesmírně charismatický a příběh příjemný. Tohle je asi jediná romantická komedie, které jsem se rozhodla dát plné hodnocení... Ona to vlastně ani není čistokrevná komedie, spíš jsem se občas pousmála, než že by byly nějaké záchvaty smíchu, ale zanechalo to ve mě mnohem hlubší dojem než jakákoliv romantická komedie pozdější doby. (10.08.2005)

William Wyler natočil neobvyklou pohádku pro dospělé, inspirovanou italským neorealismem - ve které se novinář setká s okouzlující princeznou aniž by o ní věděl. Jako jediný k ní tak dostane přístup a cítí příležitost, jak se proslavit díky exklusivnímu rozhovoru, jenže čím více času s princeznou tráví, tím větší náklonnost k ní jej poutá. Na to jak je snímek již starý neztratil nic ze své krásné atmosféry, jeho vtipy nevybledly a romantické scény zůstaly romantickými scénami. Prázdniny v Římě jsou velice nadprůměrným filmem, která skončí ještě dříve než vůbec začne nudit, jeho zařazení do zlatého fondu světové kinematografie je opravdu zasloužené, a pokud vás nezaujme samotný příběh, určitě si oceníte půvab Audrey Hepburnové. Rozhodně mohu jen doporučit... (28.01.2006)

"Mně přece není 200 let. Proč nemůžu spát v pyžamu?" Bohatým a mocným feudálům ze srdce přeju, aby je zástupy paparazziů svou vlezlostí donutily řádně vykonávat jejich funkce, ale v případě princezny Anny bych si dovolil udělit výjimku. Při pohledu do jejích neskutečných očí si totiž i můj vrozený cynismus sedl poslušně do kouta a spontánně jí přál, aby si ten svůj den v Římě užila uvolněně, tedy bez koruny na hlavě a s charismatickým týpkem po boku. Tohle je zkrátka čistá radost v duši, takže já odcházím do římských ulic nastartovat skútr a čekat, zda si Annina vnučka taky nebude chtít trochu odpočinout od státnických povinností. (14.01.2015)