Pete

Somr, Tříska, Abrhám na vrcholu sil - už to samo o sobě většině obdivovatelů klasické české herecké školy (včetně mě) stačí jako to nejlepší doporučení. A kdyby je scénář nenutil opakovat několikrát tu samou storku se známkou za marku padesát, vešlo by se do příjemně krátké stopáže ještě více morálního dilema, a já bych býval s nadšením přidal i pátou hvězdu. Tato inscenace je každopádně dalším důkazem, že lze natočit silný (proti)válečný snímek i bez zobrazení války samotné.

Snad největší psycho na poli ČST inscenací. Již Havlíčkova předloha musí být dost silná káva, protože se zevrubně zaobírá rodinou, stiženou těžkou psychickou chorobou. Zpracování to však posouvá na ještě vyšší level, kde se herci pohybují jako ve snách, hudba neustále cuchá nervy, a kamera se v klaustrofobických úhlech komíhá a rozostřuje - ať už schválně, nebo dílem zubu času, jelikož dochovaná kopie místy zrní a rozpíjí se jak poznámky v deníku neviditelného.

Severské vztahové drama, to já rád. Jednoduchý příběh o jedné klasické nevěře jak z románu zde tvůrci ozvláštnili pátráním vnuka po příčinách dávného záletu své babičky, a možná ještě podstatněji po podivné povaze svého ubožáka dědy - povaze, která ho ovlivňuje v osobním a rodinném životě dodnes. A nejspíš udělal vnouček dobře, že na všechny ty staré dopisy nesr*l, a když už je tedy nikdo za těch skoro sto let nespálil, tak si je pořádně přečetl a - pochopil. Snad by se dalo vyprávění trochu zkrátit, jinak však k němu nemám vážnějších výtek, a tak zaokrouhluji nahoru.