Posledné recenzie (8 141)
Pozůstalá - Epizoda 3 (2024) (epizóda)
No vida! Ve třetí epizodě téměř zcela chybělo to, co mi v obou předchozích dílech vadilo, zato v ní bylo téměř všechno to, co mi dříve scházelo. Tím chci vlastně říct hlavně tolik, že jsem se konečně plnohodnotně bavil (až na několik málo nedostatků), protože se příběh konečně pohnul kupředu, děj se mi zdál být dostatečně zajímavý, korejští tvůrci přihodili i nějaké to napětí a společně s kvalitní, pochmurnou atmosférou, která tady funguje od samého začátku, vznikla kombinace, která si ode mě tu čtvrtou pěticípou zasloužila. / Poučení: Vzhledem k tomu, že je jasné, kdo to neudělal, je načase najít i nějakého vhodného pachatele.
Pozůstalá - Epizoda 2 (2024) (epizóda)
No, nevím, po druhé epizodě se mě pozvolna zmocňuje pocit, že mi způsob, jakým korejští tvůrci tento příběh převedli do formy pohyblivých obrázků, tak úplně nesedl. Chvílemi se dobře bavím, chvílemi je to slušný chaos, přičemž mi vadí hlavně to, jak jsou zpracovány flashbacky. Ještěže se orientuji v postavách, jinak bych byl úplně mimo mísu. Zatím je můj vztah k seriálu pouze vlažný, takže mi nezbývá, než doufat ve zlepšení. / Poučení: Korejské brokovnice nezanechávají po použití proti lidské anatomii takový saigon jako ty západní. Což je ve spojení se slovem saigon jasný paradox.
Slow Horses - Vyjednávanie s tigrami (2023) (epizóda)
No prosím, a to jsem si v předchozím komentáři / recenzi prakticky nepřipouštěl možnost, že by mě dokázali tvůrci překvapit. Děj se sice vyvíjel přesně tak, jak jsem předpokládal, následný zvrat mě ale překvapil, a to je rozhodně dobře. Za mě šlo o zatím nejzajímavější a nejzábavnější epizodu třetí série, i když jsem si ji asi neužil tak skvěle jako všem lidským smyslům nepříjemný (a přesto nebo právě proto dokonalý) Jackson Lamb. Jo, jo, vyvíjí se to k mé spokojenosti. / Poučení: Rány (nejen) osudu přijímej s hrdostí i sebezapřením. 4*+
Posledný denníček (14)
Dobročinnost? Já?
FeriusParfax ve mně svým včerejším příspěvkem v Deníčku probudila něco, z čeho se později vyvinula strašlivá nasranost, a já jsem tak včera poprvé v životě přispěl na dobrou věc. Je pro mě asi typické, že jsem tak neučinil z čisté dobročinnosti ale ze vzteku a z mocné frustrace, kterou ve mně opakovaně vyvolává náš justiční systém. A protože se mě ten vztek pořád ještě drží jako pověstný exkrement košile, nechávám tady odkaz pro ty, kteří to cítí podobně a mohou obětovat alespoň stokorunu.