BoredSeal

Trojka jako spotřební devadesátkový horor podle šablony by ve své době asi prošla, ale dnes už otráví svou hloupostí, především hlavní hrdinka je ztělesněním úmoru ženské postavy, kdy většinu filmu jen naříká, vzlyká nebo nečinně zírá. Naštěstí je tady Ken Foree, ale z průměru se horor bohužel nedostane. Zvlášť zarazí srovnání s divokou jedničkou, která, ač z 1974, je v řadě svých psycho momentů stále zvláštním způsobem moderní a působící řádně surově.

Ukrutná nuda, která nedokáže ničím zaujmout. Jsem upřímně zvědavý, jestli se najde nějaký horší, nezajímavější díl v této dlouhé série než je trojka.

Po celkem obyčejné jedničce dvojku uchopil do spárů Dino de Laurentis a naverboval klasika italského krimi thrilleru Damiana Damianiho (a Dardana Sacchettiho na vylepšení scénáře) a vyšla z toho úchvatná hororová pecka, ze které přímo prýští zlo. Na začátku přijíždí šestičlenná rodinka zbožné matky a burana se čtyřmi dětmi, která vůbec nemá tušení, co jí potká a divák zcela jistě taky netuší, na co si ostřílení Italové po mírumilovné jedničce troufnou a to je silná deviza filmu. Dobrá kamera, zvukový design a vizuální nápady vytváří specifickou psycho atmosféru a tísnivé očekávání dalšího vývoje. Milovníci speciálních efektů a masek jistě rádi objeví další osmdesátkovou perlu.

První Amityville má dobrý rozpočet a áčkové herce. Ústřední pár je sympatický - fešák Brolin starší a Margot Kidder ochotná pochlubit se oproti Supermanovi navíc i výstřihem. Doplňuje to Rod Steiger, který tady hraje kněze tak zběsile, že ani pozdější parodie ve Scary Movie 2 se neodvážila pokusit zreplikovat jeho religiózní orgasmus v kostele. Bohužel film je trochu delší, občas v něm zděšením vyvalují bulvy spíše herci než diváci a je to i přes snahu výpravy a fajn herců slabší čajíček, který si hororoví historici samozřejmě musí odškrtnout. Určitě bych nečekal, že z toho bude mnoho pokračování, ale stalo se.

Nightmare Beach je snaha Italů natočit něco jako americké giallo zkřížené se slasherem. To znamená prsa, parádní popravy a detektivka, inspirovaná fenoménem amerických jarních prázdnin, kdy se na jih valí řada nadržených mladých lidí popíjet a souložit. Atmosférou je velmi uspokojující návštěva skanzenu osmdesátých let s klasiky jako Michael Parks nebo John Saxon. Děsivý je tu především herecký výkon hlavního hrdiny, který dokáže být výrazově absolutně lhostejný v jakékoliv situaci od vysílání signálů přátelské barmanky, chrstnutí kondomů do obličeje po hrozbu smrti, ale tenhle hororový výlet zkazit nedokáže.

Myšlenkově velmi líné drama. Jasně, je to spotřební kriminálka pro lidi, co chtějí na gauči v neděli večer něco nenáročného, cokoliv zrovna jde v TV, ale proč nechtít víc, když už ČT dala příležitost promakaným minisériím Viktora Tauše? Na příběhu se mi líbilo, jak ukazuje, jak hlavnímu antihrdinovi usnadnilo nelegální získávání informací (přístup k datům z telefonních čísel nebo předstírání kontroly pro získání DNA) řešení zločinů, pro diváka je frustrující si představit, kolik pachatelů se nedopadne kvůli legálním překážkám, které mají bránit zneužití takového divokého přístupu. V příběhu to ale slouží jako idylka obhájená tím, že do práce-poslání zapálený kriminalista postupuje skrz pofidérní lidi ke správnému padouchovi, který by jinak unikl. Nedočkáme se situace, která by upozornila, že takový postup nemusí nést ovoce nebo něco podělat. I malá příležitost ukázat a nějak rozebrat, proč lidi nemluvící úplně pravdu při výpovědi nemusí vždy tajit něco strašlivého, je odbytá epizodkou s podezřelým, který tají, že měl rande s chlapem - je to spláchnuté nadávkou "buzerant" a s ani jedním motivem se tu nepracuje. To samé situace na oddělení - hlavní hrdina je toxická postava, za kterou to vždycky vyžehlí submisivní šéfová, kterou nikdo nerespektuje, protože hraje podle pravidel - její hodnota je ale v závěru devalvovaná tím, že se zdá, že není ve skutečnosti moc dobrá policistka a všechny její kroky vedly jen k udržení dobrého místa a kariéry, taková Alena Schillerová místní kriminálky. Příšerné zjednodušování. Maštalíř je cool a herce, kteří by byli schopní hrát nějaké maskulinní borce a přitom vykazovat nějakou vnitřní inteligenci, v Česku očividně nemáme, ale je tady je tady nucený hrát chladného drsňáka, kterého v podstatě asi všichni nesnáší, vtrhne do bytů podezřelých jako gestapák a nikdo to neřeší. Drsnost podle Bebjaka nezachází až do krajní téměř parodie jako u jeho macho bullshitu Stínohra, ale už je to mírně otravné (a hlavně si tvůrci usnadňují práci příliš se nenadřít a nepokusit se udělat něco promyšlenějšího a víc živelnější postavy).

První polovina filmu je téměř série explicitních sexuálních fantazií a sexem posedlého páru, do jejichž realizace se Fulci zapojil se stejným nasazením jako do krvavých smrtí z předchozích éry svých povedených hororů, což bylo díky šoku a záchvatům nevěřícného smíchu na plný počet - vážně, představte si tohle v dnešní době v kinech. Jako výsměch erotickým filmů jako 9 a půl týdne vynikající a věřím, že se část diváků inspiruje a přihlásí se na výuku hry na saxofon. V druhé polovině se trochu změní záběr na něco mezi sadismem a femdom, ale bohužel úroveň zábavy (a smysl) poklesne. Respekt Blance Marsillach a vlastně i představitelům manželského páru - jestli jim  tradičně při natáčení Fulci nadával do kreténů, tak dokázali podat profi výkon. Těším se na bonusy na disku, že se dozvím, jak z filmu museli být cenzoři v 80. letech paf.

Pokud bych odečetl zábavu plynoucí z přemýšlení při pohledu na účes Charlotte Gainsbourg, kolik veselých historek z dětství použila Asia Argento ve filmu a samozřejmě klasické pobavení z emocionální hysterie Italů, zbyl by obyčejný film o dětství dcery dvou slavných rodičů, s přehnanými scénami vycucanými z prstu. Prostě další explotační film režisérky o pošahaných dospělých a dětech.

Dokument snažící se přiblížit osobnost režiséra Lucia Fulciho skrz jeho rodinu a přeživší spolupracovníky. Fulci byl známý jako velmi protivný režisér, který nadával svému štábu, šikanoval herečky, které neměl rád a v kombinaci s brutalitou ve svých filmech ze zlaté éry si vysloužil pověst pošahaného mizogyna. S vyjímkou účasti filmového kritika se tu neprobírají filmy, ale osobní život, tragédie, mluví o něm dcery a spolupracovníci (bohužel chybí Dario Argento, který sehrál významnou roli v závěru Fulciho života a určitě by mohl přispět nějakou zajímavou vzpomínkou). Velmi mimo je snaha zarámovat snímek obsazením herce do role Fulciho, který prochází dokumentem v předstírané snaze poznat jeho osobnost. 7/10

Mohl to být o dost lepší film. Pro filmové badatele je tu později-hvězdné obsazení, nemocnice je fajn, je tam výborná postava Joshe Brolina se znepokojivou scénou ponižování prostitutky v restauraci, ale z tohohle zvláštního přátelství by dobrý režisér vytřískal víc. McGregor se tu jen leká, a dělá to, co mu kdokoliv řekne včetně submisivního křoví svému kámošovi. Vrah je odhalený v úplně pitomý předčasný moment, hudba je nudná... něco chybí.