LachtanShows

Po tom úplně posledním záběru bych skutečně manifestoval za to, aby z tohoto nezůstala minisérie jen proto, že lidi jsou tupci a odmítají v roce 2024 koukat na černobílou záležitost. Přitom zrovna v Ripleym se skrývá pravděpodobně nejlepší seriál roku největšího streamovacího giganta a to před sebou máme ještě 7 celých měsíců.

Klubíčko lží a podvůdků se zamotává tak, že už nikdo nevi, kde je konec ani začátek a nejen divák je v absolutním transu, jestli to Tomovi všecko nakonec vyjde nebo skončí pádem na hubu. A jestli bude muset na své odyse ještě někoho zprovodit z cesty.

Je mi líto všech, co Ripleym opovrhují jen kvůli jeho troufalé černobílosti v době, kdy masy diváků žádají co nejbarevnější patvary. Protože přesně ty hrátky se světlem a stíny dělají z tohoto seriálu bravurní nadstandard. A směle diváka vtáhnou do pocitů, co mohl prožít s kulty tehdejší noirové doby jako je například Hitchcockovo Psycho.

Oukej, touhle epkou se Ripley právem vyzdvihuje mezi to nejlepší, co prozatím letošní seriálový rok přinesl. A to jsem vedle Šóguna nečekal, že mě ještě v jarní sezóně něco tak sejme.

Vlastně na mě od časů Bílého lotusu nic nedýchlo tak správně italsky a to jsem nedávno viděl ryze italský film v ryzí italštině. Až Ripley mi ale i přes svou černobílost prodává veškeré italské stereotypy tím správným způsobem a už jeho knižní tvůrce si pro jeho pohnutky nemohl vybrat lepší destinaci.

Na obecných procentech už je znát, že nastavování expozic strřídá jednání a zběsilejší děj a Ripley ukazuje svou pravou tvář tak, jak každý fanoušek očekává. Jediné v co doufám, aby se vlivem zdejších událostí neztratila postava Dakoty Fanning někam do úplného pozadí.

Ripley je pomaloučkým slowburnem, co se chystá uspat všechny, jež odmítají hrát jeho hru. Já jsem ale jak na trní, kdy začne se svými figurkami hýbat proti směru jejich vlastní trajektorie a pak se začnou dít divy. To černobílé zpracování atmošku jedině umocňuje, byť je škoda, že se nemůžeme dostatečně pokochat krásami italského pobřeží.

Ripley si na nic nehraje od samého začátku a dává jasně najevo, že nebude pro mainstreamového diváka, co kliká na první věc, jez na něj na Netflixu vyskočí. Je ale výbornou volbou pro večerní projekce pro ty, co nejen viděli a užili si film s Mattem Damonem, ale i pro fanoušky Andrewa Scotta, kvůli jehož výkonu v Sherlockovi jsme zde především. A pozitivní externalitou je Dakota Fanning, která s třicítkou na krku dozrála do krásy.

Zapřísahám se, že nějakých 8-10 let nazpátek jsme se ségrou jely právě tyhle série po té 10. nejčastěji a přitom jsem neviděl jeden z těch fakt vtipných speciálů, kterému nevévodí jen Homer, co se potřebuje dostat do nebe, ale i smělá parodie na nejrůznější klasické pohádky a naštvaní delfíni, coby zkáza pro lidské pokolení.

Poslední dny jsou Simpsonovi jediným seriálem, který stíhám alespoň u jídla a zjišťuju, že se najde nejeden postarší čarodějňák, co si buď vůbec nepamatuju nebo jsem ho viděl pouze útržkovitě v televizi. Zdejší variaci na I know what you did the last summer jsem si pamatoval hodně matně, ale třeba poslední povídku o tom, jak Homer způsobí zkázu světa, vůbec.