leafroller

Ten film je tak strašně hloupý a ukazuje ty nejhorší stránky jednotlivých aktérů, že si říkáte, kam se řítí ta opěvovaná "tradiční rodina". Při sledování máte pocit, že v Americe si všichni neustále jen lžou. A šikanují se. Jenže ono to nějakým zázrakem funguje. A i když je mi s každým shlédnutím hůř a hůř, dívám se na film stejně pořád dokola.

Nevím, zda to byla to podivná shoda náhod nebo nějaký vyšší zásah, ale viděl jsem tento film den poté, co jsem viděl film Jobs. A srovnání bylo velmi pozoruhodné. Zejména proto, kolik důležitých faktů bylo v Jobs vynecháno, aby nebyl narušen kult osobnosti božského Steva. Piráti jsou mnohem přirozenější a syrovější. Ukazují aktéry dění takové, jak si je lze v jejich věku představit. Velmi jsem ocenil dějovou linku o Billovi, kvůli které jsem si film vlastně původně pouštěl. Jeho závěrečný dialog se Stevem o softwaru ukradeném  firmě Xerox byl podle mě naprosto klíčový k posouzení tehdejší situace i sporu kolem Windows. Pokud má tedy kdokoli zájem odzvědět se o historii domácích počítačů více, doporučuji spíše Piráty, protože Jobs, jakkoli skvěle natočený, je proti nim pouhou masturbací.

Myslím, že pohádky pro děti by měly mít jasnou hranici mezi dobrem a zlem, což se v tomto filmu příliš nepodařilo, spíš naopak. Hodní superhrdinští policisté přijeli zpacifikovat konkurenci a jistě někdy v budoucnu zřídí komisi, která posoudí, zda korporátní okupanti, drancující nerostné a lidské bohatsví, neporušují omylem nějaká práva původních obyvatel. Od dob Avengers je mládež masírovaná myšlenkami, které bychom měli spíše potírat než šířit. Naštěstí je většina mládeže a lidí vůbec tohoto úhelu pohledu ušetřena a jedná se spíše o mou soukromou kontextovou úchylku. Film samotný je podle mě boží. Postava Adama, oproštěná od falešné morálky a sociohunatitních experimentů, je pravým hrdinou bez přívlastků. Jeho hlášky mě bavily, stějně jako drcení kostí nepřátel. Akce nebyla přerušovaná zbytečnou vatou (tedy ne tak moc) a tempo bylo kulervoucí. Chtěl bych takový film vidět v 11 letech, protože bych se nejspíš ponejprv v životě udělal....

Světe div se! Filmový průmysl začal akceptovat fakt, že na světě nejsou pouze árijští diváci. A tak se po Terminátorovi objevil další neárijský film z prostředí superhrdinů. Akčňárny mám hodně rád a tahle se nijak moc neliší od ostatních. Bohužel tím, jak přibývá dětských hrdinů, přibývá i rodinné vaty, která výrazně narušuje hladký průběh filmu. Na tento problém doplatil například Shazam 2. Naštěstí mi nevadí skoky časem, které pohodlně zajistí dálkové ovládání - osvoboditel od nudné vaty. 51%

Navzdory některým pro mě zcela nepochopitelným dějovým zvratům jsem se nemohl odlepit od obrazovky a seriál profrčel prakticky jedním dechem. Myšlenkový a filosofický přesah byl totiž velmi nadstandardní. Metafora společenské hierarchie až děsivě vystihuje životní realitu. Jenže zde to ani zdaleka nekončí, protože seriál může současně být také metaforou streamovacích platforem, nebo třeba sociálních sítí. Dostáváme tak komplexní vzorek lidského chování a uvažování, v němž mnoho lidí může obrazně pohlédnout do zrcadla a zamyslet se nad otázkou: Co bych dělal já?

Tento film je videohra a je v ní všechno. Zápletka, seznámení s výbavou, kraftění a levelování, nějaká ta akce a samozřejmě bossfight. Až dosud bych byl nadšený. Jenže stejně jako každá videohra, má i tento film prvek, který ve videohrách bytostně nesnáším: cutscény. Na rozdíl od většiny videoher se zde cutscény pochopitelně dají přeskočit, ale potom by z filmu nezbylo skoro nic. Neříkám, že se to nedalo vydržet, když jsem vydržel Kosmonauta z Čech, vydržím všechno, ale proč jsem se nemohl dívat na nějakou krásnou a šťavnatou třicítku? Proč jsem musel snášet postarší a navíc velmi hysterickou Jenifer Lopez? Na tyto otázky odpověď asi nenajdu.

Zatímco první díl odhalil nový fenomén, který se dnes doslova dere do popředí a pomocí různých Olihní vstoupil do nového tisíciletí, dvojka se zaměřila na opačnou stranu příběhu a více do hloubky se zabývá organizací i pocity zákazníků. Sice poněkud zkratkovitě, ale zato přesně popisuje metodiku získávání materiálu a mapuje všechny chyby, kterých se nezodpovědní mládežníci dopouštějí. Vrcholem je potom proměna dvojice kamarádů - zákazníků. Nezastírám, že se jedná o čisté dojení značky a děsivá temnota prvního dílu ustupuje dějové vatě, stále je však třeba mít na paměti, že se tyto věci pravděpodobně dějí i v reálném životě, což přidává i tomuto filmu na hutnosti. Na závěr nutno podotknout, že jsem filmu odebral nějaká procenta zato, že poskytuje různým úchylům inspiraci, což považuji na nepřijatelné.

Ať už byl film jakýkoli a podle mě nebyl vůbec špatný, podstatné je, že se tato akce opravdu koná už přes 20 let a to je moc dobře. Jednotlivé příběhy, nebo spíše jen malé náznaky osudů některých hráčů jsou namíchány velmi citlivě, aby byla zachována spíše komediální nálada snímku a divák se nemusel nořit do temné reality skutečného života. BTW, také vám to chvílemi připomínalo film Vybíjená?

Líbí se mi, jak se nám superhrdinové profilují. Po skončení Avengers, jejichž kvalita rapidně upadala s každým dalším dílem, se jednotliví členové vydali každý jiným směrem. Spiderman to začal hrát na teenagery, Thor se vydal velmi zdařilou cestu komedie a Aquaman začal točit podívanou pro ty nejmenší. Nikdo soudný jistě nepochyboval, že se film myšlenkově příliš neexponuje, ovšem podívaná je to naprosto strhující. A těch pár citečků, vyplňujících prázdná místa mezi akčními scénami, lze krásně využít pro odpočinutí a nabrání sil na další kulervoucí jízdu. Být mi osm let, vážně uchcávám blahem.

To, co se kolem nás dnes děje, je jasným důkazem, že nejenže lidé neumějí prohrávat se ctí, ale že neumějí prohrávat vůbec.