Réžia:
Yorgos LanthimosScenár:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrajú:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (viac)Obsahy(1)
Chudiatko film od oceňovaného režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone prináša neuveriteľný príbeh o fantastickom vývoji Belly Baxter, mladej ženy, ktorú k životu vrátil geniálny a nekonvenčný vedec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella túži po poznaní sveta a ľudí. Hladná po skúsenostiach ktoré jej chýbajú, utečie s Duncanem Wedderburnem, prefíkaným a zhýralým právnikom, do víru dobrodružstiev naprieč kontinentmi. Bella nepodlieha predsudkom doby a zasadzuje sa za rovnoprávnosť a slobodu. (Cinemart SK)
(viac)Videá (13)
Recenzie (549)
U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná. ()
Poor Things je filmová špecialitka pre určitý typ diváka, ktorý ocení nekonvenčný scenár a technicky nápaditý a zvádzajúci vizuál. Emma Stone skvele stvárňuje psychosexuálny vývoj ľudsko-neľudského stvorenia, ktoré sa od malého dieťaťa v dospelom tele vydiferencuje do podoby emancipovanej ženy. Počas svojho zrenia prechádza z orálno-análnej fázy do falicko-latentnej vyvrcholením poznania, že svet je plný zmyslových vnemov, túžob, citov a vzťahy sú to, čo dáva zmysel. Chvíľami som myslela na filmového surrealistu Luisa Buñuela a temného Tima Burtona. Po technickej stránke sú uchvacujúce najmä kulisy, symbolická projekcia a čáry-máry s kamerou. Viem si predstaviť, že si herci pošmakovali na možnosti vyhrať sa s expresívnosťou postáv, Emme Stone sa to podarilo naozaj bravúrne. Po stránke obsahovej príbeh aj so všetkými uchvacujúcimi výrazovými prostriedkami vyvoláva chlad a prázdno. Vydýchla som si až keď skončil. ()
Lanthimos je pro mě top režisér. Jeho uchopení Favoritky a především Humra vnímám jako fantastické. Poor things jsou velmi perverzní zábava s přesahem. Máme tu trochu Frankensteina, Stříhorukého Edwarda, zkoumání vývoje dítěte v dospělého (včetně odpovědnosti za své tělo a dopadem na barvy a styl snímku), emancipaci, tradiční dominantní toxickou maskulinitu i vizuální pojetí, které milovníky Karla Zemana dojme. Emma Stone je naprosto fenomenální a je úžasné sledovat, kam její herectví směřuje. U mě směřuje k mým nejoblíbenějším herečkám velmi rychle. V patách jí je perfektní Ruffalo s pro něj velmi netypickou rolí, která překvapí. Vše funguje, je až strojově přesné a nechybí tomu prakticky nic. Až na jednu drobnost a to jsou emoce vůči divákovi. Nemohu si pomoct, ale ten film i přes svoji technickou a hereckou kvalitu ve mě prostě nedokázal vyvolat dostatečný zájem a emoční dopad. Mám rád gradaci a scény, které ve vás zůstanou. Tady bude hodně meme (Bella tančí), ale scéna, která by ve mě zůstala najdu těžko. ()
Hoci Chudiatku nemožno uprieť, že je šialenou a provokatívnou jazdou, i tak ide z hľadiska režisérovej rannej tvorby o pomerne divácky kúsok a z obsahovej stránky aj jeho najčitateľnejší. Yorgos Lanthimos smeruje k hollywoodskemu štýlu, ale našťastie veľmi nenáhlivým tempom a spôsobom, ktorým si udržiava svoj jasný rukopis. Čím je Chudiatko natoľko výnimočné, až mala Akadémia pocit, že si zaslúži byť nominované v 11 kategóriách? V prvom rade ide o výkon Emmy Stone, ktorý je skutočne dychberúci. Naozaj neviem, ktorá iná herečka by dokázala tak výstižne zahrať mnohotvárnosť a dramatický vývoj Belly Baxter. Od detskej otvorenosti, nespútanej mysle, ktorú ešte nekrešú žiadne spoločenské limity, cez ženu, v ktorej sa prebúdza sexualita a zmyselnosť, až po akési záverečné uzemnenie. Oscar by bol v tomto prípade celkom namieste. Emmou to však rozhodne nekončí a hlavnému mužskému hereckému triu (Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef) prakticky tiež nie je čo vytknúť, vrátane maskérskej práce odvedenej na Willemovi. Kostýmová návrhárka Holly Waddington odvádza fantastickú prácu premyslenú do úplných detailov. Všimli ste si, ako sa odev Belly vplyvom času mení a svojou štruktúrou, farbou či zvolenou látkou determinuje jej ďalšiu premenu? Šaty s volánmi ako pre bábiky nahrádza latexový plášť či riasená blúzka, svojimi tvarmi pripomínajúca ženské genitálie a v závere menej odhalené kostýmy ladené do tmavých farieb evokujú Bellyno dozretie. Napriek dominujúcemu viktoriánskemu štýlu, pre ktorý je typické vrstvenie a široké rukávy, nezabúdajme na to, že sa stále nachádzame vo svete Lanthimosa, takže v modeloch nájdeme patričný surrealizmus a stretneme sa aj netypickými materiálmi ako plast či latex. Iba 29-ročný skladateľ Jerskin Fendrix prekračuje akékoľvek hranice konformity a je dokonalou časťou Yorgosovej bizarnej skladačky. Vo svojej hudbe odráža samotný príbeh – zatiaľ čo raz z nej sála hravosť a roztomilosť, inokedy v divákovi vyvoláva skôr pocity trápnosti, až stavy silného znepokojenia. Spolupráca Yorgosa s kameramanom Robbiem Ryanom, ktorý má mimochodom na konte niekoľko fantastických festivalových filmov, nebola tiež ich prvou. Pracovali spolu už na Favoritke, za ktorú Robbie získal Oscarovú nomináciu. Jeho práca s kamerou je rovnako experimentálna a kreatívna ako zvyšné zložky filmu (kľúčové momenty sledujeme často cez širokouhlý objektív Fisheye). Chudiatko je potrebné vidieť opakovane. Nie kvôli komplikovanosti príbehu, ale pre jej vypiplanosť na každom fronte. Snáď jedinú výhradu mám k minutáži, ktorá by sa dala jemne okresať a to práve o zopár sexuálnych scén, ktoré sa chvíľami už zbytočne (i v samotnej myšlienke) opakujú. Každopádne si nenechajte v kinách tento bizarný, hravý, vtipný a nesmierne nápaditý film ujsť. Na Chudiatko tak skoro nezabudnete ()
Reálně i filmově odporná Ema Kamenná s fungl novým mozkem a mentálním věkem předškolačky freudovsky objevuje svou kundu, přičemž na všechny strany ventiluje černobíle bezelstné dětské zmrdsví, sobectví a sociální nevyspělost ve fantaskním Dalího světě, snímaném vypouklou čočkou. A já musím konstatovat, že se jedná snad o historicky první snímek Jirky Latimérie, podivného to řeckého ufona, po kterém nemáte znuděni xmrti až tak kompulzivní chuť rozšlapat hlavu nějakému uhrovitému rozumbradáčskému pozérskému panici s mastnými vlasy a Kierkegaardem v podpaždí. Možná je to tím, že Jirka tentokrát vypustil své scénáristické ambice, možná proto, že trochu méně fetoval jsoucno, a možná je to Mejbylyn. Nicméně uhrančivé obrazy jsou tentokrát doplněny i vcelku zábavným, místy až dekadentně mrdavým příběhem s kupodivu hlavopatoidními dialogy a poměrně satirickým pseudofilozofováním, z nichž by se sice panna Shellyová asi dvakrát funivě nevyprstila, avšak já tasím vcelku plnotučnou trojku, i když mi z té bestiálně ohavné šišlavé ropuchy Emy zase dvě hodiny zděšeně zalézaly koule do břicha. ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (26)
- Postava Belly bola vzhľadovo čiastočne inšpirovaná obrazom Egona Schieleho z roku 1911 "Mädchen mit schwarzem Haar" ("Dievča s čiernymi vlasmi"). (Arsenal83)
- Během natáčení filmu Favoritka (2018) se Yorgos Lanthimos vrátil k projektu, o němž hovořil s Emmou Stone (Bella), která v tomto filmu hrála. Po úspěchu Favoritky začal Lanthimos aktivněji vyvíjet film Chudáčci: „Po relativním úspěchu Favoritky, kdy jsem vlastně natočil o něco dražší film, který byl úspěšný, byli lidé více nakloněni tomu, aby mi dovolili dělat, co chci, a tak jsem se prostě vrátil ke Grayově knize a řekl si: ‚Tohle chci udělat. Byl to dlouhý proces, ale knihu jsem měl stále na mysli.‘“ Během vývoje filmu Lanthimos a Stone spolupracovali na krátkém filmu Bleat (2022). (classic)
- Podle kameramana Robbieho Ryana sloužil Dracula (1992) Francise Forda Coppoly jako hlavní zdroj inspirace pro všechny, kdo snímek natáčeli, a jako film, na který se odkazovalo více než na většinu ostatních. Dalšími filmy, které posloužily jako obecné vlivy, byly Černý narcis (1947), And the Ship Sails On (1983) a několik filmů Roye Anderssona. (classic)
Reklama