Rok diabla

K lepšímu pochopení tohoto filmu je dobré zmínit dvě základní věci, které jako podstatné zmínil sám Zelenka. Totiž že ho zajímalo téma zázraků a pak také to, jak může jeden člověk ovlivnit druhé. Právě tohle mi připadá jako základní myšlenkové téma, které se pak ve filmu v mnoha variacích vrací. Svým způsobem to je jedno z nejzásadnějších témat vůbec... Celkový dojem: 85% (15.05.2011)

Naprosto geniální film. Začíná jako obyčejná zpověď vyléčeného alkoholika, pokračuje coby hudební skorodokument a končí...prostě neuvěřitelně. Hybatelem celé mystifikace není ani Jarek Nohavica ani Čechomor, ale Karel Plíhal, který se ve své roli vyloženě rochní. V paměti mi utkvěl taky J. Coleman, který je bohém v pravém slova smyslu. Petr Zelenka se tímto svým filmem rozhodně vyznamenal (v pozitivním slova smyslu) a dokázal, že je jedním z nejlepších filmařů mladé generace. (21.11.2004)

Pred zhliadnutím tohto filmu bol pre mňa Jarek Nohavica neznámym pojmom. Po skončení filmu som bol síce trochu v zmätený, ale zároveň sa mi okolo Nohavicu vytvorilo fluidum tajomnosti a kúzla osobnosti. A dnes už sa nemôžem dočkať, ako sa mi raz dostane príležitosti urobiť s ním napríklad interview. Nech už bude v skutočnosti akýkoľvek, už nikdy ho nebudem môcť vnímať nezávisle na pocitoch, ktoré mi o okolo neho vytvoril tento pekný film. (24.09.2002)

Musel jsem přijet do Drážďan v roce 2024, abych se podíval na český film z roku 2002 :-D Dává to smysl a asi tomu tak mělo být. Celý zážitek byl umocněn, že jsem Rok ďábla mohl vidět v malém kině v bývalé továrně čili ukázka projektu, jaký známe u nás například v Ostravě nebo Zlíně. Potěšilo mě, že se v tomto kině jednou měsíčně konají tzv. české filmové středy, v rámci nichž se promítají naše snímky. Já jsem měl štěstí právě na Rok ďábla. Uvědomil jsem si, že jsem od Petra Zelenky neviděl jen ty jeho dva hudební polo/pseudo dokumenty. Němečtí diváci se hlasitě smáli a já s nimi. Přitom zachycení místy až absurdního humoru lze stěží přeložit. Chytlavé Nohavicovy písničky zase naopak překlad ani nepotřebují. Přiznám se, že moc neznám tvorbu ani osobnost Karla Plíhala. Kdybych měl hodnotit na základě tohoto filmu, považoval bych jej za velmi podivného člověka. Nedokážu však posoudit, co všechno v souvislosti s ním byla fikce a co realita - mimochodem německé kolegyni jsem potvrdil, že Plíhal stále žije, samovznícení i pohřeb byly fikcí. (06.06.2024)

Tenhle film je pro mě srdcovou záležitostí, hlavně díky jedný z mých hudebních lásek - Čechomoru. Celkově je to ale krásnej příběh se spoustou pravdivých a čistých myšlenek, jak jinak než vynikající hudbou, uvolněnou atmosférou, dávkou mystiky a osobitostí všech zúčastněných, včetně osobitého Petra Zelenky. (13.01.2007)