Rok diabla

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Velmi příjemné překvapení. Vynikající dílo Petra Zelenky, kterým mě naprosto odrovnal. Ani jsem při prvních minutách netušila, jak mě Rok ďábla osloví. Jsem ráda, že právě na tuto parádu čekalo mé pětisté hodnocení na stránkách čsfd. Opravdu nemůžu dát méně než 5*. Super podívaná a k tomu super poslech hudby Jaromíra Nohavicy a Čechomoru. A nevědět, že je všechno ve filmu mystifikováno, skoro bych tomu věřila. (05.12.2008)

Opravdu zvláštní film. Čechomor i Nohavicu znám víceméně povrchně, nicméně proti nim naprosto nic nemám, i když jejich hudbu nějak zvlášť neposlouchám. Navíc jsem chtěl doplnit sbírku mnou neviděných filmů od Petra Zelenky :-) Každopádně - ohromně zajímavý film s nevšední poetikou, který se vám jen tak lehce nevykouří z hlavy. (09.01.2006)

Absurdní, poetické, zábavné i mrazivé. Fungující atmosféra halící vše oparem tajemna, několik naprosto kouzelných okamžiků, několik myšlenek, které vytrženy z celku působí zcela jinak a nutí k zamyšlení, spousta skvělých hlášek, několik zábavných mystifikací, které rozesmály, ale především hudba. Hypnotická Hinewehi Mohi, skvělý Čechomor, který si často hraje s aranžemi svých písní tady vytváří některé, které považuju za nejlepší jaké jsem za ta léta slyšel. A možná ještě lepší Nohavica, jehož považuju za možná nejlepšího českého textaře a jehož písničky v aranžích Čechomoru dostávají zcela nový rozměr. Z některých mi úplně běhal mráz po zádech, u některých se mi sevřel žaludek a srdce zastavilo. Když se podívám na topku nejlepších českých písniček, najdu tam Jarka i Čechomor hned několikrát. Není tedy divu, že přes některé slabší momenty a drobnosti, které mi ve filmu moc nesedly, prostě nemohu jít pod 4*. (14.09.2013)

Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. (03.03.2008)