Betlehemské svetlo

Tohle bylo fakt strašný... Tu scenáristickou hrůzu si osobně vysvětluji tím, že Svěrák senior je spisovatel z hodně staré školy, a je to z toho strašně znát - osobně by mi bylo z takového filmu trapno už někdy před 10 lety, natož dnes. Ale co už, nakonec jsem si řekl, že podobně jako měl Menzel svoje Donšajny, může mít i Svěrák Betlémské světlo jako nelichotivý poslední pomníček, u něhož panuje vzácná shoda, že nic horšího nenatočil. Aneb tohle je asi ten typ filmu, u něhož platí, že nemůžeš-li o něm říct nic pozitivního, je lepší mlčet. (17.12.2022)

Za mě bylo Po strništi bos zoufalejší, nikam to nesměřovalo, divák se nedojal, nezasmál, nezasnil. Prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadl poměrně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Od Betlémského světla jsem nic nečekal a asi to rozhodlo. Spisovatel Šejnoha se ještě na pohřební rubáš necítí, ale začíná mít s přibývajícími roky potíže s dopsáním svých povídek. Naštěstí pro něj se rád oddává výletům do své fantazie, zároveň mu jednotlivé postavy nedají pokoj a nutí jej, aby dopsal jejich příběh. Nakonec jsou povídky tři, končí ovšem zcela nahodile. Bez nějakých větších dějových souvislostí se prolínají s jeho reálným životem a vztahem s manželkou, která mu vyčítá, že společný čas už spolu prakticky netráví. Říkal jsem si, že když se v tomhle slepenci budou překřikovat dílky autorovy fantazie, bude v tom jistá magická nadsázka, a hlavně ony příběhy budou fungovat a budou dotažené a vypointované, sedne si to. Jenže ony nejsou, nejvíc prostoru dostává prazvláštní vztah nedobytné lékárnice a fotografa ženských aktů, z kterého vypadne – vlastně jen nahé tělo Terezy Ramba. Ostatní postavy spisovatel zanedbává, raději utíká do povídky, ve které svléká mladou holku. Starší ze Svěráků se holt v posledních letech „rád“ pohybuje v úloze důchodce s uslintaným vábením k mladším ženám. Mlasky, mlask. Tradičně potěší kamera Vladimíra Smutného a hudba Ondřeje Soukupa. Nespokojený jsem nicméně nebyl. U „strniště“ byl. (25.09.2022)

Ani nevím, jak začít. Přijde mi to odbyté, po všech stránkách. Není to vtipné, není to ani ironické, ani se to nebere s nadhledem jako Vratné lahve, spíše je to takové uvzdychané, celé to plave po povrchu, ale neskutečně, navíc je to natočené jak televizní film, výprava skoro nulová. Pamatuju si z toho jen dvě věci - ve druhé půli filmu snad neustále nahou Terezu Rambu a pak vtip, kdy sedí Svěrák ráno na záchodě a z rádia se ozve "Začněte den s ranním... / sraním". Naštvalo mě, že věřící rodinka na konci vzhlíží k nebi k hlasu Svěráka jako k Bohu, to si mohl Svěrák skutečně odpustit, ačkoliv chápu, autor je nad svými postavami něco jako bůh. On tady pan Svěrák vůbec hodně koketuje s mystikou, vírou, ale asi podobně, jako když já bych psal o vesničce, kterou jsem zahlédl z okna rychlíku a zaujala mne třeba došková střecha. Celé to prolínání jednoho snu a autorovi se neustále se zjevujících postav je po čase otravné, navíc ani jeden příběh vlastně odnikud nikam nejde, není vypointován, nic, zkrátka jen tak odezní. A tak jsem si z filmu odnesl jen, že pan Svěrák asi rád řídí auto a kochá se Prahou, musí užívat léky, se ženou si moc nerozumí a bojí se ve svém věku přirozeně smrti, jako asi každý. Vadilo mi také, jak film skáče mezi groteskou, vážnějšími zamyšleními a pokusy o parodii, avšak naprosto neústrojně, bez ladu a skladu. Hlavní postava spisovatele je chvilku seriozní, pak se při výkladu v zámku chová jako vyložený idiot, a ne intelektuál, a takhle to jde ode zdi ke zdi celý film. (17.09.2022)

Když hlavní protagonista během úvodních titulků projíždí autem po Masarykově nábřeží v Praze, mohou si ctitelé svěrákovských komedií vzpomenout na závěr Kulového blesku a první chvíle psychologa Knotka v novém bytě, který se nacházel také na Masarykově nábřeží. Bohužel jen málo dalšího spojuje nejnovější film Jana Svěráka s těmi nejlepšími snímky podle scénářů jeho otce, které kromě typického humoru vždy měly jasno, o čem chtějí vyprávět. U Betlémského světla zůstává tvůrčí záměr nejasný. Když jsem před lety odcházel z kina z Vratných lahví, říkal jsem si "Snad natočí ještě další.". Po konci Betlémského světla mi v hlavě znělo "Pánové, prosím, už ne.". Více zde. (26.05.2022)

Scénář pokulhává za výživným námětem, mě by se víc líbilo méně postav a více do hloubky, ale to by už byl jiný film... Jinak mám pocit, že poetika toho filmu (je li nějaká) není blízká ani Janovi ani Zdenkovi, ale jde o jakousi úlitbu době.... Mě by se líbil film podle knihy Strážce nádrže... (17.10.2022)