Šíleně smutná princezna

Když se to vezme z jiného konce, byl to od režiséra Zemana, v té době uznávaného pohádkového guru, krok do neznáma. Cosi jako muzikálová pohádka, v níž hlavní hrdinové, princ a princezna, zpívají, mluví a vypadají jako jejich současníci, je něco nevídaného i na dnešní poměry. Helena, Václav, Marvan, Záhorský, Zázvorková. A především Vostřel s Kemrem a jejich pokoutně ukuté pikle. Nadčasovost je určitě v případě Šíleně smutné vhodným přirovnáním. (29.12.2013)

Výborný tah obsadit Helenu Vondráčkovou do hlavní role ve filmu, když byla ještě mladá a krásná. Svým půvabem zachránila jiné nedostatky, páč s jejím herectvím to nebyla žádná sláva. Václav Neckář sice hrál o poznání lépe, ovšem ten zas tehdy zamlada vypadal směšně, inu, je to boj:-) Výborné písničky (hudba Jan Hammer sedmnáctiletý!). Natočit pohádku naprosto bez kouzel a nadpřirozena je kumšt, navíc tenhle příběh s jasným odlišením dobra a zla musel mít v roce 68 silný náboj. (08.07.2012)

Jako dítěti se mi tato pohádka nikdy nelíbila a jako dospělý na tom nejsem o moc líp. Mám rád pohádkové pohádky a ne tyto těžko zařaditelné zmršence. Dokážu ocenit, že je tam spousta skvělých herců a že si vlastně autoři z obyčejných pohádek dělají tak trochu srandu, ale přesto se mi nijak extra nelíbí. Je zajímavé, že se tu všichni tak rozplývají o těch čtyřech hlavních postavách (Vondráčková, Neckář, Kemr, Vostřel). Nesporné kvality, hlavně rádcům, nelze upřít. Ale já bych rád vypíchl někoho úplně jiného, o kom se tu vůbec nikdo nezmínil (a je to možná i tím, že jsem právě doplnil obsazení a tak nebylo odkud opisovat), přestože je to nejhumornější postava z celýho filmu. Mě okouzlil naprosto dokonalý francouzský kat Františka Dibarbory a ten jeho přízvuk a trefný a humorný hlášky (pár frantíků, kteří přišli k nám znám a tak mi věřte, tohle je skutečnej francouzskej přízvuk v češtině). Neboli pro mě tento film zachraňuje především on, protože i když se na něj klidně podívám znovu, žádná velká srdcovka to pro mě není. (03.02.2007)

Jak já se stydím, že takové české klenoty byly pro mě léta absolutně TABU, jinak řečeno - prostě mě nelákaly. Moje letošní striktní přesvědčení, že během svátků doženu pohádkové klasiky, mě konečně dokopalo ke zhlédnutí rovnou možná vůbec nejpovedenější hudební pohádky, kterou se my Češi můžeme pyšnit. Bavil jsem se od začátku do konce, užíval si legendární písničky, kochal se tehdejší krásou Heleny Vondráčkové. Obrovským bonusem filmu je nenahraditelný Josef Kemr: “Princ je teď u ledu.” “Cože? On se šel klouzat?” (24.12.2018)

Pro mě česká pohádka číslo dvě. Neckář skutečně uměl hrát, Vondráčkové to zamlada fakt slušelo a oba opravdu uměli dobře zpívat...Navíc písničky, které tady oba nazpívali, jsou bez pochyby to nejlepší co v české pohádce kdy zaznělo. Celému příběhu hrozně pomáhá jeho lehce moderní stylizace, se kterou souvisí jistá ironie, kdy si tohle dílko dělá tak trochu legraci samo ze sebe a z žánru pohádek vůbec. Konečně vysoko do nebes divácké zábavy tuhle pohádku-nepohádku vynášejí oba králové a oba nakutí spiklenci-rádci, které nezapomenutelně ztvárnili pánové Vostřel a Kemr. "Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?" - "Obětujeme pravé křídlo?" "Chyba! My obětujeme obě křídla!" - válečná strategie hodná obdivu... 90% (21.06.2006)