Baron Prášil

Překvapily mě dvě věci: 1. dost nezáživná první půlhodina, ve které mě všichni ti Turci vůbec nebavili. Útěkem z paláce a hlavně precizními triky (koně přeskakující propast), a taky příchodem Jana Wericha, a v břiše velryby, se to všechno napravilo. 2. čekal jsem, že baron Prášil bude víc prášit, až na pobyt ve velrybě a pár přeletů na zádech dělových koulí to vesměs všechno bylo dost uvěřitelné. Kutnohorák Ruda totálně mladý a Jana Brejchová k nepoznání, asi nejhezčí, co jsem jí zatím kde viděl. (01.10.2013)

Karel Zeman - český G.Melies? Myslím, že ještě o něco více. Do svých fantastických příběhů vkládá půvabnou poetiku, vtip a satiru na válečné běsnění a lidskou hloupost vůbec. Dokonalé výtvarné oko spojené s úžasnou hudbou Z.Lišky a hereckou smetánkou vytváří nezapomenutelný filmový zážitek. Kolik práce a úsilí takový film musel stát! A navíc Zeman dokáže oslovit diváky po celém světě...jen třeba Japonci, ti z něj naprosto šílí! Pro mě návrat do dětských let, pro generace počítačového věku určitě příjemné překvapení. Fantazii přece lidé milují. (06.11.2010)

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

Oslava fantazie. Snové a sugestivní, plné zábavných a důvtipných nápadů. Ty mě obzvlášť bavily. Možná se v celém filmu najde pár technicky nedokonalých věcí, ale ono to vůbec nevadí. Důležité je, že z toho čiší hravost a kreativita, které se (jak jsem pochopila) nedají Zemanovým filmům upřít. Pro mě ale zatím první Zemanův film, který jsem viděla. Měla jsem původně trochu jiné očekávání, ale tím spíš jsem byla příjemně překvapená. ~(4,0★)~ (06.05.2020)

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)