Baron Prášil

Filmová fantasie, nepřekonatelná a nepřekonávající svým originálním výtvarným pojetím ani současné moderní technologie. Osobnost režiséra Karla Zemana se zdá být v tomto ohledu nepostradatelnou, v mnohém dokonce hodnou světové proslulosti. Stejné pocty se potom dostává mimořádným uměleckým kreacím předních zástupců soudobé filmové i divadelní družiny, semknutých v ucelený sbor v čele s nedostižným Milošem Kopeckým, mladinkou Janou Brejchovou, Jelínkem, Högerem i Werichem v roli sice malé, ale výrazné. Výjimečnost nastalého okamžiku je důkazem filmové nesmrtelnosti pro všechny zúčastněné. (20.01.2015)

Filmy Karla Zemana jsou fantazie v pozitivním smyslu slova.  Baron Prášil sice trochu vybočuje z jeho verneovek, ale vůbec to nevadí.  Jeho postava si kvalitní film zaslouží.  Miloš Kopecký se na barona hodí. Jana Brejchová na krásnou princeznu Biancu di Castelo Negro také. Bohužel píšu komentář "recenzi" v době, kdy představitel kosmonauta či astronauta Toníka Tondy Rudolf Jelínek dne 10.8. 2024 zemřel.  Zahrál svojí roli nebezpečného fantasty velmi dobře. Budiž mu Země i Měsíc lehkými. (12.08.2024)

Překvapily mě dvě věci: 1. dost nezáživná první půlhodina, ve které mě všichni ti Turci vůbec nebavili. Útěkem z paláce a hlavně precizními triky (koně přeskakující propast), a taky příchodem Jana Wericha, a v břiše velryby, se to všechno napravilo. 2. čekal jsem, že baron Prášil bude víc prášit, až na pobyt ve velrybě a pár přeletů na zádech dělových koulí to vesměs všechno bylo dost uvěřitelné. Kutnohorák Ruda totálně mladý a Jana Brejchová k nepoznání, asi nejhezčí, co jsem jí zatím kde viděl. (01.10.2013)

Na vejšce jsme v prvním semestru na počítače měli učitele, který se jmenoval Prášil. Tím pádem bylo jasný, že dostane vrchní přezdívku Baron. Nejlepší na tom všem ale bylo, že on se tak i choval. Vlasáč, fousáč. Věčně nějaké prekérné hlody jako zde Miloš Kopecký. Miloš Kopecký byl ale skutečný Baron Prášil. Daleko lepší, než ten, co vznikl v hlavě třeba Terryho Gilliama. A že mu v hlavě také vznikl pošuk, s ještě praštěnějším světem, než je tento. Ale pan Zeman se na tehdejší dobu námětu zhostil geniálně a mně se to prostě líbilo. Ne na plný počet, ale spokojený jsem rozhodně byl. (25.01.2010)

Ano, 60 let po Zemanovi a 120 let po Mélièsovi. Tentokrát ve společnosti dvou vnuček (11 a 7 let), které příliš spontánně nereagovaly. Dokonce je příliš nemotivovala an návštěva v Muzeu Karla Zemana v Praze. Sám jsem tento film viděl během let potřetí. Byl jsem sice trochu unavenější než dříve, ale jemný humor a jemné výtvarné "triky" jsem docenil možná víc než dříve. Postava Barona Prášila je jistojistě zajímavá, přestože si hraje, na nic si nehraje, je dokonalým snílkem a fantastou. Zvlášť v této době, kdy se vyrojilo nesčetně "baronů prášilů", jejichž jediným cílem je hrát si na něco (extra). (29.12.2021)