radektejkal

Také se mi několikrát stalo, že jsem seděl v ordinaci, ozvalo se zaklepání a vešla (většinou to byla také žena) osoba módně oblečená, s taškou a žoviálním pozdravem známého. Na stůl začala vybalovat krabičky a netrpělivě čekala až vypadnu. Co se dělo potom nevím, ale leccos jsem si domýšlet přece jen musel. Nakonec, je mi už přes sedmdesát, jsem si předepsané léky na vysoký tlak, cholesterol, štítnou žlázu atp. nevyzvednul. Jednám ale správně, neohrožuji své zdraví? To, že se cítím zdravý je znamením, že jsem skutečně zdravý? Ale k filmu, který je natočen podle aktuálních představ o tom, jak by se na něj mělo vypadat. Není ale podle představ, jak se na něj mělo dívat. Jako někdejší marketér vím přesně, o co se jedná. Jedná se o celou obchodní branži, a tím je všechno, co se prodává. Farmaceutický byznys je sice výdělečnější než těžba a zpracování ropy, ale léky se vyrábí převážně z ní. Poslání filmu je průhledné: no to je hrůza, co se to všechno neděje, ale lékařství, to je naše spása, prodlužuje náš život a mírní naše bolesti. A ostatně se s tím stejně nedá nic dělat. Rozuzlení filmu, "že se s tím něco dělat dát" je vratké a neprůkazné, ostatně podobně jako spojení dětské epilepsie s touhou po luxusu.

Právě jsem posnídal: chleba s máslem, játrovkou z cihly a pažitku; snídám venku ať je jak chce. Na prkénko přiletěly mouchy, jedna velká, druhá střední a třetí malá. Běhaly mezi zbylými kousky pažitky a s znechuceně jí odstrkovaly. Potom ta velká našla drobret játrovky a pustila se do ní, z druhé strany se do ní po chvíli pustila i střední. Třetí byla na místě malá, ale tu k hostině nepustily. Velká si dokonce vyhradila na odstrkování jednu nohu. Malá však byla neústupná a nakonec se protlačila až k soustu. Asi proto, že velká byla už odstrkováním unavena nebo už najedena. Potom se mi to celé nějak zamlžilo  a spatřil jsem tři lidi, kteří našli kousek zlata. Když se opět vyjasnilo, byl jsem na Sierra Madre a a jako přímý svědek se díval na závěrečnou scénu u ohně: tři lidé s pytlíky zlata, která - jak se zdá - se nedá zapomenout ani po šedesáti letech.

Women in Love, Zamilované ženy, jsou v české literatuře uváděny jako Ženy milující. Uvažoval jsem o tom, zda je možno nahradit trpný rod činným, a nakonec zjistil, že to možné není. Překladatel, Martin Hilský, musel o tom také dlouho přemýšlet, a rozhodl se jinak. Myslím, že podstata románu by mi dala za pravdu. Russellův film skladuji na discích už alespoň deset let, ale bez titulků, případně scénáře, to pořád nešlo. Jeho Duha, i když je slabší, je přesto dobrá. Lady Chatterlyová je už poměrně slabší. Škoda, že se Russelovi už nepodařilo natočit Synové a milenci; možná to ani už nechtěl. Celé Lawrencovo literárání dílo je nesmírně výtvarné a obrazotvorné, dokonce i jeho "psychoanalytická" část. Chtěl bych, aby byly zfilmovány všechny jeho povídky, abych se mohl kochat i lawrencovskými vizemi jiných lidí.