KIMI

Z posledných režijných projektov Stevena Soderbergha je pre mňa "KIMI" asi zaujímavejším, než čo som videl posledné razy. Má to dobré tempo, Zoe Kravitz je vynikajúca vo svojej role a dáva do toho skutočne všetko. Časti keď má konečne ísť von sú pre mňa topka. Pretože je vidieť ako sa do nej dostáva tá obrovská hrôza a panika, keď sa ocitne v prostredí, ktoré jej nie je vôbec príjemné. A zvládla to podľa mňa dobre. Príbeh je síce celkom priamočiary a viete ho sledovať bez toho, aby ste sa dočkali nejakých zásadnejších prekvapení. No na druhú stranu ma to bavilo sledovať a bol som zvedavý ako to dopadne. Čo mi tak trošku vo filme viac chýbalo je využitie niektorých vedľajších postáv, ktoré sú tu miestami len na zabratie priestoru, alebo preto, lebo scenár si taký typ postavy vyžadoval. Je to tým pádom zlé? Nie nevyhnutne. Len si myslím, že keby sme niektorým postavám venovali trošku viac času, mohlo sa to ešte posunúť aj do trošku zaujímavejšej sféry. Alebo keby sa viac postáv do toho celkového deja nejako zapojí, alebo niečo (čokoľvek zásadnejšie) prinesú. Ale tak tento film nefunguje. Nevadí. Musím povedať, že s výsledkom som spokojný. Splnilo svoj účel. Hodnotenie: B (10.03.2022)

Kimi nie je človek. Vedeli ste to? Pozor, obrý spoiler. Kimi je niečo ako appka a sociálna sieť a umelá inteligencia v jednom, ktorá akože pomáha ľuďom. Film, ale nie je iba o Kimi. Vlastne je len málo o nej. Je o dopade covidového lockdownu a násilného negatívneho zážitku na psychiku človeka. Hlavná hrdinka Angela po dvojročnom lockdowne nie je schopná vychádzať z bytu. A nevychádza. Lenže vďaka svojej práci odhalí zločin, ktorý sa rozhodne nahlásiť. A musí von. Zoë Kravitz v nohavičkách je aj napriek modrej hlave velice sexi, film je minimalistickejší než čokoľvek čo Soderbergh doposiaľ natočil a 89 minút zbehne celkom plynule. Film je prepracovaný v maličkostiach. Napríklad mne sa páčilo ako do detailov bolo rozobraté analyzovanie nahrávky so zločinom, alebo ako boli stručne ale jasne vykreslené vzťahy medzi Angelou a okolím, či dokonca problém so zubom. Samotný útek a únos sú natočené bravúrne. Až by som povedal, že tak zvláštne inteligentne a vierohodne. Je mi jasné, že práve tento minimalistický štýl nesadne väčšine komerčných divákov, ale mne sa to páčilo. Film má dobrú kameru, príbeh zasadený do reálneho času a dobré herecké výkony. O Zoë ešte budeme počuť. Som nemilo prekvapený z miestnej 59tky. Určite tomu dajte šancu. A absolútny záver? Sto bodov. Výborná záležitosť. Hej a Zoë na konci v šatkách a ružová, čo ti j**e? (03.04.2022)

Hitchcockovský motiv připomínající svou strukturou především „Okno do dvora“ (1954), je impozantní nejen svou atmosférou v budování napětí a tajemna, ale hlavně skromným a nikam nespěchajícím dějovým vývojem. Právě tím se udržuje napětí a daří se. Agorafobie hlavní postavy Angely dává o sobě vědět už u ní doma, ale především se vyobrazuje venku a pocovidová atmosféra už působí jen jako doplněk. I když je fakt, že pocit izolace a její dopad, zejména v oblasti všeobecné úzkosti, je vyobrazen naprosto reálně. A právě tím je hodně zajímavý charakter Angely a to po psychologické stránce. Vlivem covidové pandemie je uvězněna doma a neochvějně ji paralyzuje už jenom vůle projít dveřmi. Proto doma také pracuje a to analyzováním nahrávek softwaru KIMI, což je ovládací systém tzv. chytré domácnosti, ve kterém manuálně zdokonaluje příkazy. A právě tady vše začne. Po dějové stránce se sice jedná o hodně jednoduchou záležitost, ale jako sonda do dnešního světa vcelku impozantní ve své výpovědi. Svět kolem nás takový, jaký je. Například už ten fakt, že ani tady není sběr dat žádný problém. Každopádně se námětem vyjadřuje zranitelnost a houževnatost a to se stejným přesvědčením. Angelina počáteční křehkost se později stane motivací a hlavně silou. Technologický průmysl se svými zákeřnými aspekty je jen opatrně naznačen, ale i tak z toho lze vyvodit mnohé. Je to film, který v jádru věci poukazuje na víc, než si dokážeme uvědomit, čímž je svým způsobem i moralizačně varující. Každopádně tu máme další filmový počin o struktuře kapitalismu a lidech snažící se proti nežádoucímu vlivu bojovat. Je to i přes svou jednoduchost film, u kterého je třeba vše dobře vnímat a zároveň u toho přemýšlet. (27.09.2022)

Okno do dvora (1954) sa dočkalo ďalšej verzie. Zoë Kravitz je pre mňa zatiaľ neokukanou tvárou. Keď však za rok 2022 má na svojom konte film so Soderberghom a aj nového Batmana, tak je jasné, že kariéra mení parametre. KIMI je tuctový film pohrávajúci si s myšlienkami o dlhej ruke internetových vychytávok. Bohužiaľ zápletka je pomerne dosť predvídateľná a všetky negatívne postavy pôsobia ako priveľkí amatéri. Druhý problém bola agorafóbia. V určitých momentoch Zoë neotvorí dvere svojho bytu, pretože už len myšlienkou na to dostane panický záchvat a v iných momentoch už pobehuje po meste, a na agorafóbiu si skôr už len občas spomenie. Záver nabral akčnejší rozmer, čo bolo fajn, ale vlastne zasa len podtrhol spomínaný amatérizmus zloduchov. Nevyvážené, málo premyslené, kvalitne natočené a so zaujímavou Zoë. Z posledných 10 filmov, ktoré som od Soderbergha videl, radím KIMI medzi 3 najslabšie. Spolu s Informátor! a High Flying Bird. (22.03.2022)

Hlavní hrdinka umí hezky mávat ručičkama, jako malé dítě, když se mu něco líbí, po aplikaci desinfekce. Asi jí to pálí či co, ale to je za mě asi tak všechno co předvedla. Vůbec tam není vykreslena ta její fobie, tedy strach vyjít z bytu. Je to naprostá pohodička, skoro, jako by byla na home office doma. No a k velkolepému finále se vyjadřovat vůbec nebudu, to prostě nemá smysl. (04.04.2022)