Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (285)
Chtěla jsem tuhle pohádku vidět ze zvědavosti, domnívala jsem se (poněkud bláhově), že si Norové chtějí natočit svoji Popelku, po svém.. S politováním si od našich tvůrců vypůjčili téměř vše, včetně dialogů (!) a mnoha scén a tím mě donutili, resp. dostrkali k tomu, abych začala srovnávat, což jsem původně vůbec neměla v úmyslu.. Mýma očima tomu chybí energie, necítila jsem žádné emoce, krásná zasněžená krajina sama o sobě nevytvoří pohádkovou atmosféru a co považuji za zoufalost, že odstranili veškeré naše vtípky a humor.. Popelka je sice hezká a snaží se hrát, ale okouzlující a podmanivá Libuška Šafránková je cca o tři poschodí výš, ani princ se příliš nevyvedl, nevěřila jsem mu ani slovo, no a macecha vypadá jako špatná karikatura ze špatného hororu.. A to podstatné na závěr, nebavila jsem se.. P.S. Karel Svoboda je taky jen jeden.. ()
Norská verze Tří oříšků pro Popelku pod názvem TŘI PŘÁNÍ PRO POPELKU je moooc hezká. Culila jsem se jak malá. Krásná zasněžená norská příroda s polární září, až jsem si vzpomněla na Ledové království. ON: "Vezmeš si mě?" ONA: "Za muže? ( ).. Ale vždyť se sotva známe." ON: (čumí) ONA: "Můžeme si dělat, co chceme!" __ Dora není zlá, je jen loutka matky a s Popelkou se mají rády. (Dora: "Matko, sklapni laskavě!") __ Verzi s homo polibkem jsem neviděla, ale i tak tam to homo je – princ zakoukaný do Popelky v mužském převleku. __ A obešlo se to aj bez Karla Gotta! __ Astrid S je boží, popová zpěvačka, která do toho dala vše. Navíc toho kluka v závěru zachrání! Normálně bych nečekala, že někdy řeknu, že bych chtěla být Popelka. Akorát teda toho koně bych ze hry vynechala a radši bych jezdila na pandě s mývalem za krkem. ()
Tato kompletní pseudo-předělávka naší krásné Popelky s Libuškou Šafránkovou má tři nechutné excesy - jedním je ke konci políbení panošů, druhým Popelčina záchrana prince visícího za nohu nad propastí a třetím je tragický český dabing. Bohužel ten možná ještě to něco málo dobré hodil úplně do koše a muži jako panoši či stylista jsou v podání českých daberů přihřátí tupí omezenci. Princ je naprostý nýmand, který by zasloužil pár facek, jeho tata je líný středověký panovník, matinka je spíš mladá králova milenka, komoří je arabský Maur zřejmě nedávno osvobozený z otroctví a další služební jsou absolutně totálně nezajímavé postavy. Popelčina macecha je nejen vizuálně, ale také chováním spíše královna zloby Angeliny Jolie a Popelčina nevlastní sestra je asi jediná postava, jakou známe z české předlohy. Tohle byl pohádkový armageddon a ukázka dnešního absolutně trapného norského vidění světa. ()
Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější. Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší. I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě. Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně. Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji. Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná. Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání...... PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál. PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (menej) (viac)
Z našeho pohledu docela těžce hodnotitelná pohádka, remake jedné z našich největší klasik, která není jen klasickým převedením naší verze slovo od slova, scéna od scény, ale některé klíčové prvky vynechává (hudba), stejně tak humorné prvky (Droběna). Je tak vesměs jasné, že z našeho pohledu se jedná spíše o další variaci na už u nás velmi známou věc. Když se ale člověk dokáže odprostit od znalosti naší verze, a řekne si, že na to jde s čistou hlavou, tak dostane krásnou Norskou krajinu, na Astrid S se také dobře divá, ačkoliv je to spíše přirozená klasická krása, než nevinná Šafránková, a příběh, snažící se spíše o jemnou fantasy atmosféru, než pohádkově laděnou věc. Ve výsledku tak čistý průměr, který neznalého diváka neurazí, ale ani neoslní ničím novým. Bizarní cameo Kristofera Hivju celkové atmoséře nijak nepřidá, a jeho role je pro film absolutně zbytečná. ()
Galéria (56)
Zaujímavosti (3)
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
- Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)
Reklama