fabecc1222

Z jednotlivých Karavanů mi tento přišel zatím nejslabší. Nevim, možná už je ten koncept vyčerpaný, reálně už moc o ten karavan stejně moc nejde, protože se prostě objíždějí ty nejklasičtější památky. Plus Zibi prostě neni Vica, aby se člověk mohl těšit jen na to, že se na něj bude dívat. Polsko je fajn země, nabízí spoustu krásných míst, pochutin či historie, které lze navštívit či spatřit, ale Zibi prostě neni moderátor klasického ražení, a i přes svůj původ to na mě nedokázal úplně přenést.

Dobové seriály na komerčních TV u nás nejsou moc obvyklé, a tak jsem hned zavěřil, když Nova ohlásila dobovku Zlatou labuť. Ano, už od začátku mi bylo jasné, že rámování obdobím 2. světové války a válečných hrůz bude sloužit jen jako pozadí pro klasickou vztahovku, ale i tak je něco takového příjemným osvěžením v rámci všemožných lékařských seriálů. Je také jasné, že tvůrci měli příběh rozpracován na více sérií, a určitě chtěli seriál dovézt až do konce válečného období, což se bohužel nepodařilo, protože se u nás nikdy nestal tak velkým hitem, jako třeba jeho Slovenská odnož ve své domovině. Kostýmy jsou pochopitelně fajn, to se od dobovky očekává, stejně tak je třeba zmínit, že se tvůrcům podařilo získat široké herecké obsazení, které ve výsledku reprezentovalo všemožné dobové menšiny a naturely, a tvůrcům se tak skrze to podařilo i zachytit určitou atmosféru dané doby, pochopitelně převážně v její negativní sféře. Zlatá labuť určitě není dokonalou dobovou vzahovkou ala Panství Downton, ale v rámci našich končim určitě příjemným osvěžením, které ve výsledku nejvíce doplácí na svou přílišnou naiviti, kterou zbytečně shazuje atmosféry doby, a snaží se navodit dojem, že válečná doba byla mnohdy romantickou idylkou, kde všechno dobře skončí.

Velká splácanina všeho možného, která se snaží tvářit jako fantasy, ale bohužel jí chybí jakýkoliv zajímavý příběh, a to nemyslím nějaké pozadí či budování fantasy světa, ale opravdu jakýkoliv příběh. Vše dávám na vrub tomu, že výsledek je určen zřejmě výhradně pro dětské publikum, takže se veškeré aspekty zjednodušili na možné minimum toho, co je nutné vysvětlovat, a vesměs tak dospělému diváku nedává nic smysl, od chování postav, či po fungování samotného světa.

No vida, tak už i SW se dopracovali k tomu, že budou najímat známé tváře, natočí s nimi za jeden den vše potřebné, a pak je budou co nejvíce promovat...Jedině, že by se C.-A. Moss ještě nějak vrátila v podobě flashbacku či zázračně oživla. Už od prvního dílu to vypadá, že Akolytka bude trpět těmi samými neduhy, kterými trpý i většina SW produktů za éry Disney. Tedy nevýrazné postavy, generický vizuál a nulová SW atmosféra. Tvůrci se opět snaží co nejvíce navodit efekt SW ,takže opět dostáváme záporáka v helmě, opět se na oko objeví světelné meče, opět se používá síla, jenže to prostě není vystihnutí podstaty fungování SW světa. Je fajn, že se konečně podíváme do jiné éry, že jsme opustili období Skywalkerů, takže vidíme i jiné technické vychytávky, či nové planety, ale uvidíme, jestli něco z toho bude vůbec stát za zapamatování.

Téma koncentračních táborů je ve filmové historii prozkoumána vcelku dopodrobna. Tatér z Osvětimi v tomto ohledu nenabízí nic moc nového, co bychom už neviděli. Ale je třeba říct, že ta atmosféra a úzkost tohoto období a zaměření pořád stále funguje a je dobře, že si pořád tuto temnou skvrnu naší lidské historie stále připomínáme. Prim tu nakonec stejně hraje vztahová linka, která ukazuje, že i v takovém prostředí lze najít aspoň trochu naděje a něčeho hezkého, k čemu se člověk mohl upínat. Ano, pochopitelně se dočkáme i dosti tíživích scén, které z potenciálního diváctva vylučují slabší povahy, protože jak pro ženské, tak pro mužské publikum tu budou dosti bolesticé a naturalistické scény. Trochu matoucí je tu akorát linka s Keitelem, jakožto starým přeživším, která je od začátku poměrně matoucí a nikam nevededoucí a bohatě by stačilo, kdyby se smrskla do funkce prologu a epilogu. Nelze opomenout ani všudypřítonou angličtinu, která trochu nabourává atmosféru, jelikož je jasné, že jednotlivé postavy mluví hned několika jazyky, ale tak to je pochopitelně dáno zemí vzniku.

Třetí řada trpí dvěma většími problémy. V první řadě je na ní jasně patrné, že tvůrci měli příběh rozpracován na vícero řad, a sem se tak vlivem zrušení seriálu snažili nacpat co nejvíce, a jsou to dle koncepce minimálně dvě řady spojené do jedné. Druhým problémem je už mnohdy opravdu přepálená naivita tvůrců o dané době, vrcholící v samotném finále, které nejprve nabídne výborný charakterizační monolog hlavního antagonisty, aby ho pak naprosto dementním způsobem odklidili ze scény. Vlivem velkého zrychlení všech linek se tak nedostává prostoru některým postavám, ale je třeba říct, že i na menším prostoru jsou skoro všechny dějové linky uzavřeny.

Všechny ty příběhy na pozadí, které se odehrávají v určitých scénách mají asi evokovat díla samotného Kafky, či jeho představy, no ale ve filmové podobě to připomíná spíš styl Wese Andersona, jenže tady je to takové napodobnění až moc okaté. Stejně tak ty imaginární vsuvky, které dost vytrhávají z kontextu příběhu daného dílu mají asi navodi atmosféru samotných Kafkových děl, ale zatím bez úspěchu. Jako má to šest dílů, tak to nějak dojedu, to není taková ztráta času, ale už teď dost pochybuju, že by z toho bylo nějaké hodnotné dílo s přesahem do dalších let.

Jsem si vědom toho, že o první řadě jsou zkazky, že je jasně nejhorší a postupně se to zlepšuje, tak to budu teda akceptovat a vrhnu se i do dalších řad. Budu doufat, že opravdu dojde k zlepšení, protože první řada se viditelně prostě hledá v tom, na co chce cílit a jaké zbraně v podobě humoru bude používat. Čekal bych větší absurditu či parodické ladění, tak uvidíme, jestli se toho dočkám.

Za mě až moc na jistotu hrané finále, které ve výsledku nemá moc čím překvapit, a samotném emoční vyvrcholení přišlo spíše už v minulé epizodě, a tady už to jsou takové dozvuky toho všeho, co se dělo v minulých dílech a snaha o navození poválečné atmosféry už působí spíš jak z jakoby druhé řady, hodně odseknuté od předchozích dílů. Postupně se tak dostáváme k samotnému závěru Laliho příběhu, který nakonec končí přesně tam, kam samotná linka s Keitelem od začátku směřovalo a je vesměs jediným logickým završením této linky.

Velmi komorní válečný film, pojednávací o pro mě dosud naprosto neznámé vojenské jednotce, tedy cyklojízdě! Opravdu, vojáci přesunující se na kolech....Nečekejte nějakou velkou válečnou vřavu, akční sekvence jsou tu myslím celkem tři, ale všechny poměrně úsporné, se snahou o doku natočení, vyjma hlavní postavy bez větších charakterních zapojení. Mírně televizně laděnému zpracování to ale nikterak neubírá, Asbaek v hlavní roli si věsmes stejně krade většinu pozornosti, a ukazuje, že má určitě na víc, než dělat v anglicky mluvené produkci béčkové záporáky. Zvuková stránka věci pak také dostává film na vyší úroveň, protože sebou přináší fajnovou míru realismu.