Kto obvinil králika Rogera?

Řekni heslo! - Posílá mě Disney. Tolik hlášek a gagů v kouzelném snímku úžasného Roberta Zemeckise, který posouvá dál a dál hranice animovaného filmu a míchá žánry s takovou lehkostí a originalitou, že to bere dech. Animovaní hrdinové (Kreslouni) se výborně doplňují s těmi skutečnými a předvádějí se ve stominutové show, určené pro opravdu široké publikum. Z kreslených postaviček samozřejmě exceluje Králík Roger (objeví se i hostující hvězdy, jako Bugs Bunny či Mickey Mouse) a z hereckého obsazení opravdových herců pak Bob Hoskins a démonický Christopher Lloyd. Výborná Zemeckisova podívaná, která jen potvrzuje jeho výsostné postavení mezi hollywoodskými režiséry. A soundtrack Alana Silvestriho, je opět prvotřídní (několikrát jsem se přistihl, že nakrátko přestávám sledovat děj a kochám se pouze hudbou, silně mi evokující Predátora). Pokud to byl Zemeckisův a Spielbergův experiment, tak se doopravdy povedl. Krásný film a nádherně vytvořený svět. (17.10.2011)

Děsivě autentická sonda do světa šíleného kreslíře, ve kterém pro zvrhlé pobavení trestá své výtvory každou sekundou jejich života. Obdařil je totiž rozumem a vědomím sebe sama, ale zároveň část jejich mysli pokřivil různorodými psychickými poruchami a lobotomizující retardací. Do kresleného mozku jim vpálil ADHD, nutkáním neustále ječet, ničit věci a proti jejich vlastní vůli se neustále smát, dokud jim nepopraskají kreslené svaly a z očí neteče krev. On, kreslíř-bůh, jim sebral možnost volby; autoritářky determinoval jejich cestu životem, ze které nelze uhnout. Žijí tak svůj trest pro jeho pobavení; s křečovitým úsměvem na rtech, neustále nuceni fyzicky i psychicky trýznit a poškozovat sebe i své okolí, ztrapňovat se a ztrapňovat, ubližovat (si) a nechat (si) ubližovat. Jsou jako bezmocní diváci svého vlastního utrpení. S paralyzovanou vůli vzepříti se, se pasivně a útrpně podílí na své vlastní noční můře života, který se odehrává znovu a znovu v nepočítaně paralelních realitách televizní přijímačů. Nesmrtelní a uvězněni v bezčasí, ze kterého je jediným únikem vidina toho, že zůstanou zapomenuti. Ani pak si ale v nastalém limbu nikdy nebudou jisti, že jejich klid nenaruší sequel, revival, cameo, pořad pro pamětníky nebo digitalizace archivních materiálů. Poté budou znovu povolání trpět pro zábavu zvrhlých lidí. Bože, jak já nemám rád grotesky. (26.06.2016)

Nevím jestli jde o zcela první propojení hraného a animovaného filmu, ale když koukám na datum stvoření filmu musím jednoznačně dát palec nahoru. Film není špatný, hlavně se mi líbila uvěřitelná atmosféra (člověk by až věřil, že kreslouni existují mezi námi :-)), ale myslím si, že úplně nepatřím do věkové kategorie diváků, kterým by se film mohl líbit 60%. (23.09.2011)

Velmi zvláštní film, který ve scénách jen se živými herci nevypadá jako rodinný/dětský, ale jakmile ti kreslouni jdou na scénu… ovšem co působí na první pohled schizofrenně, má svou myšlenku i šarm. Dětská old school groteska, detektivka 40. let a satira bořící mýtus hollywoodského amerického snu v jednom. Na live-action a kreslené postavy působí jiné fyzikální zákony a na tom je svět postaven. Sexuální innuendo extrémně časté a silně explicitní, ale vzhledem k premise na místě. Adrenalinová nostalgie, jaké není rovno! (06.02.2023)

(1001) Kéž by si 1001 filmů odpustilo zařazovat podobné snímky. Dívala jsem na Prasátko Babe, dívala jsem se na Lvího králee, vydržela jsem i tohle, u čeho všeho ještě budu trpět? A docela mě naštvalo, že femme fatale vůbec není sexy a potom mě taky... naštvalo všechno ostatní. Pořád si myslím, že i děti mají mozek a proto by se pro ně měly točit takové filmy, které s tím počítají. Ale já vlastně nevím, má tohle být film pro děti? Nebo pro dospělé? Nebo je to jedno, protože bych asi nerozuměla ani jedné možnosti. Pořád se alespoň snažím přijít na to, jestli je ta formální vychytávka použitá chytře, ale taky mi přijde, že ne. Jedině začátek si trochu hraje s očekáváním a převrací ho, ale kromě Baby Hermana jsou všichni tooňáci přesně tak pitomí, jako se na první pohled zdají. Asi bych byla ráda, kdyby se film nějak pořádněji postavil k tomu očividnému rasismu (a sexismu), jímž se jeho vnitřní vesmír zcela oddává. Sice možná porazili toho jednoho kapitalistického záporáka, ale celá ta znepokojivá segregovaná společnost pokračuje neotřesena. Ale to neznamená, že bych nerespektovala Chhristophera Lloyda. Pořád bych ho chtěla za muže, ale to není nic nového, zvlášť když mu prakticky létají blesky z očí. (02.10.2010)