Šakal

Frederick Forsyth je modlou v oblasti špionážních románů, a Den Pro Šakala (trochu nepochopitelný český název knihy, originál skutečně je Day Of The Jackal neboli Den Šakala) je podle mě jeho nejlepším dílem. Mistrovské vykreslení psychiky Šakala, muže bez identity a možná i bez emocí. Edward Fox zde ztvárnil svoji životní roli, byl a dodnes je nezapomenutelný, stejně jako Šakalova unikátní zbraň. Ale bylo by chybou nezmínit se o Šakalově pronásledovateli Claudeu Lebelovi alias Michaelu Lonsdaleovi, který se své "vedlejší role" chopil neméně skvěle. Šakal je thrillerem vpravdě nestárnoucím a ode mě nikdy nedostane míň než 90%. (24.01.2003)

Po několika letech po vidění pro mě téměř dokonalého Šakala s Brucem Willisem se dostávám k původnímu dílu a to je tedy opravdu síla. Léta filmu neubraly na přitažlivosti. Je zde několik velice podobných scén, které se přenesly i do willisova Šakala. Děj jde zdánlivě přímější cestou. No, já jsem si pošmákl. 90%. (15.03.2009)

Už úvodná rekonštrukcia mi ukázala,v akých šlapajách sa bude uberať tento vynikajúci počin,ktorý neskorší remake hravo strčí do vrecka... Na prezidenta Charlesa de Gaullea sa najprv vrhnú neúspešní členovia francúzskych légii,ktorí sa ho snažia v úvodnom zábere zlikvidovať,potom„ štafetu ”preberá najatý nájomný vrah Šakal,ktorý v podaní Edwarda Foxa podáva strhujúci výkon. Postupne sa dostaneme na jeho spojky a na políciu,ktorá je mu„ vehementne v pätách”,ale je príliš inteligentný,aby ho len tak dostali,a tak zúčtovanie prichádza až na samý koniec. Freda poznám ako režiséra,ktorými jeho snímkami nepohŕdam,a tento počin ma bavil najviac. Šikovný strih ešte zintenzívňuje feeling klasických špionážnych snímkov. A rejža najlepších Bournoviek určite pozná toto milé dielko,ktoré vyzerá po celý čas chytro ako jeho Jason Bourne... (24.02.2014)

Viděl jsem už dávno a ani s odstupem to neztratilo. Určitě lepší, než verze z roku 1997. Brutálně profesionální Jackal, o kterém se vlastně nedozvíme, kdo byl. Od začátku do konce napínavá a velmi realisticky vypadající hra na kočku a myš z časů neexistence internetu, kdy policie byla nejčastěji odkázána na fyzicky doručené zprávy a informace. Jediné mi vrtá hlavou, proč musela špehující dívka telefonovat zrovna z rezidence člověka, u kterého špehovala. P.S. Lidé, kterým film připadá nudný, asi nedovedou vnímat (nebo je nebaví) lidské emoce a myšlení. (19.02.2024)

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)