Odtiaľto až na večnosť

Čest, kamarádství a láska. Kritický pohled na život vojáka, který se odmítne podřídit systému protekce. Prosinec 1941. Pearl Harbor...To vše a mnohem více je zdařilá filmová adaptace zirka 850 stránkového románu Jamese Jonese. Vynikající herecké výkony, které se hned tak nevidí a jedna nezapomenutelná milostná scéna ( Burt Lancaster a Deborah Kerr), která vstoupila do dějin filmu. Zajímavá jsou fakta z natáčení. Tehdejší prezident studia Columbia Harry Cohn, chtěl do role vojína Roberta E. Lee Prewitta obsadit Alda Raye nebo Johna Dereka, herce, kteří měli smlouvu se studiem. Režisér Fred Zinnemann ale tvrdě prosazoval Montgomeryho Clifta, který ale podle Cohna byl pro roli nevhodný. Nakonec po hádkách režisér Clifta u studia prosadil za honorář 150 000 USD a jeho výkon je skvělý. Stejné to bylo s ústřední rolí seržanta Miltona Wardena, kde studio chtělo obsadit Edmonda O´Briana. Naštěstí roli za 120 000 USD dostal Burt Lancaser, který předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Také s obsazením nymfomanské Karen Holmesové to nebylo snadné. Studio preferovalo hereckou veteránku Joan Crawford, která ale roli odmítla hrát a tak ji nahradila Deborah Kerr. No a pro roli Prewittovy lásky, hostesky Lorene počítal Zinnemann s Julií Harris. Cohn ale roli nabídl k nelibosti režiséra Donně Reed. No a tehdy zrovna ve velkých problémech slavný Frank Sinatra chtěl třeba i zadarmo hrát vedlejší, ale důležitou postavu Angela Maggia. Tak dlouho u Cohna loboval, až roli za směšných 8 tisíc dolarů dostal. Satisfakcí mu byly potom zlatá soška Oscara, kterou za herecký výkon ve vedlejší roli dostal. Armáda moc nakloněná natáčení na Havaji nebyla, kvůli ne zrovna lichitivému zobrazení vojenských praktik ve filmu. Nakonec byla 41 dní nápomocna za 2 miliony dolarů. Film měl premiéru 4.8.1953 a s výdělkem 18 mil. USD se stal desátým nejvýdělečnějším filmem dekády. Získal celkem 8 Oscarů z 13 nominací: Nejlepší film (Buddy Adler), Nejlepší režisér (Fred Zinnemann), Nejlepší herec ve vedlejší roli (Sinatra), Nejlepší herečka ve vedlejší roli ( Reed), Nejlepší scénář (Daniel Taradash), Nejlepší černo bílá kamera (Burnett Guffey), Nejlepší zvuk (John P. Livadary), Nejlepší střih (William A. Lyon). (20.09.2008)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)

Myslím, že jsem od Odtud až na věčnost čekala zážitek poněkud velkolepějších rozměrů. Když jsem příběh sledovala, uvažovala jsem nad tím, proč je tento snímek vlastně nazýván kultovním. Obsazení je výborné, herecky to u mně nejvíc vyhrál Burt Lancaster a Frank Sinatra. Ladies, Deborah Kerr a Donna Reed jsou nádherné. Jenže v samotném ději se toho vlastně moc neodehraje. Chlapi hrají kulečník, chlastají, nebo chodí za ženskýma. Nejlepší je scéna, kdy se Burt a Montgomery v podnapilém stavu potkají a vedou dlouhý hovor na prašné cestě. Bromance:) Každopádně jsem od snímku čekala, že bude mnohem zásadnější. Čekala jsem, že dojde i na nějakou akci a že zobrazení pobytu na základně se bude pohybovat na větším prostoru, než jen přechod od kulečníku k pivu:) Své kvality film bezpochyby má, ale že by mě nějak ohromil, se říct nedá. (10.04.2016)

Nie také božské ako High Noon a Šakal, napriek tomu opäť nakladačka. Zinnemann je proste kúzelník, ktorému stačí dobrý scenár, pár hercov a nejaké kulisy a je z toho biják, že nemôžete dve hodiny popadnúť dych a sopel sa vám mieša so slzami. Nejde o to, že by nevedel režisér sugestívne podať aj akciu a násilie. Naopak, scéna pästného súboja, a záverečný nálet sú dôkazom prešpekulovanej filmárčiny, akú vie predviesť málokto. Boxovačka je bolestnejšia než v Zúriacom býkovi a útok Japoncov je dokumentaristický akoby ho točil Greengrass. Napriek tomu sú to jediné dve akčné scény v celom filme. Zinnemann sa zámerne pohráva s divákom, keď mu odoprie pohľad na očakávané násilie. Súboj medzi Prewittom a šéfom väzenia zostane skrytý, napriek tomu, že sa udeje on-screen. Rovnako ani raz nevidíme šikanovanie Maggia vo väzení, na ktoré sa divák teší od momentu, keď sa prvýkrát Maggio so šéfom väznice dostane do konfliktu. Explicitné násilie teda neukáže vôbec, alebo ho okázalo skryje za kulisy, akoby chcel povedať, že skutočná dráma sa deje niekde inde - vo vnútri postáv. Zinnemann je proste frajer, ktorý by mohol pokojne celý film exhibovať v prvotriednej akcii, no radšej podáva komornú drámu, kde sa herci rozprávajú v interiéroch. Napriek tomu, že sa bránim frázam o filmoch, ktoré chytia za srdce a sú plné ľudskosti, From Here To Eternity je dielo, pri ktorom nadobúdajú svôj pôvodný význam. Málo filmov v histórii kinematografie dokázalo vykresliť tak silné prieteľstvo a také humánne charaktery bez toho, aby to skončilo pri sladkom gýči. (09.04.2014)

Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./ (05.06.2015)