Impérium svetla

Slice of life z 80s Británie, Mandesova pocta klasickým kinům, romance dvou outsiderů nepřízni osudu navzdory, komentář k rasismu a sexismu soudobé společnosti - neukotvenost v jednom tématu může vadit lidem zvyklým na Mandesova obvyklá vyhrocená dramata, ale na to natočit si občas takto odpočinkový a příjemný film není nic špatného. Zvlášť s jeho  (a Deakinsovým) talentem pro vyšperkování každé scény, každého záběru. I Reznor jako by si netypicky neagresivním soundtrackem chtěl udělat něco jen tak pro radost... a to drama tu bohatě dohání svým fantasticky expresivním a přitom lidským herectvím Olivia Coleman. Věřím že jediný důvod proč tady nedostala aspoň nominaci na oscara je právě proto jak je film nevtíravý/nevýrazný. 8/10 (09.09.2023)

Velmi jemné romantické drama odehrávající se v 80.letech v prostorách kina, kde ještě používali starou promítačku. Přišlo mi to krásně nostalgické a prívě prostory kina a scény v promítací místnosti jsem si vážně užívala. Olivia předvedla parádní výkon a spolčně s Michealem Wardem jim to skvěle sedlo. Jejich vztah postupně gradoval, pak se odhalovala různá tajemství a pravé tváře a z romantiky se stalo drama. Škoda jen, že se to místy tak moc táhlo a tím pádem nudilo. Dalo by se to ještě trošku osekat, aby to tempo bylo lepší. (22.03.2023)

Producent, reziser a scenarista Sam Mendes nesie uplnu a hlavnu zodpovednost za to ako sa Empire of Light nepodarilo. Mohla to byt pocta kinam a ludom co v nich pracuju, ale Mendes sa rozhodol ze do filmu navyse zakomponuje nielen rasiszmus v Anglicku 80tych rokov, ale i mentalnu nemoc hlavnej hrdinky (nastastie je Olivia Coman vynikajuca a jedina vec co to vsetko drzi nad vodou). Na jeden film je toho dost, ale ani jedna dejova linka nie je zapamatovania hodna. (11.03.2023)

Komorní melancholické drama, které má od každého trochu a u kterého je třeba odložit veškerý cynismus. Olivia Colman pracuje v kdysi slavném kině na britském pobřeží, poznáváme i další milé loosery z obsluhy kina, kterým šéfuje arogantní „stav se u mě v kanclu“ Colin Firth. Vyprávění rozhýbe příchod nového trhače lístků. On je mladý černoch (příběh se odehrává v 80. letech), ona postarší dáma s několika podezřelými psychickými zkraty. Výsledek je takový nijaký a odtažitý, hůře se ztotožňující s některou z postav, nicméně jisté neotřelé kouzlo to má (protože za kamerou stojí skvostný Roger Deakins) a Sam Mendes jednoduše není průměrný režisér, takže si diváka postupně získá na svou stranu. Ovšem jakmile v druhé polovině přišly vypjatější momenty, moc jsem si přál, aby jich bylo víc. Nestalo se. (30.04.2023)

Herecký koncert Olivie Colman a Micheala Warda. Ich vzťah je zobrazený veľmi jemne a s množstvom krásnych nuáns. Tie ešte umocňuje nádherná Deakinsonová kamera a smutný soundtrack Reznora a Rossa. Mendes si po dlhšom čase zvolil jednoduchší príbeh, o to viac ale z neho cítiť určitú osobitosť. Pred nedávnom som pozeral Armagedon Time a niektoré motívy zobrazené v tom filme sú prítomné aj v Empire of Light. Téma rasizmu je v obidvoch neustále číhajúcou hrozbou. Gray s ňou pracuje kostrbato ale zároveň účelovo. Mendes to robí trošku sofistikovanejšie. Aj napriek určitej predvídavosti má film dejové zvraty postavené na citoch a emóciách. Plynie to pomaly. Má to čarovnú atmosféru. A mimo lásky a rasizmu je to aj o filme. A prechádzať sa priestorom kinosál, počúvať starého premietača s tvárou Toby Jonesa ako vysvetľuje obsluhu premietačky, alebo sedieť v kinosále s Olíviou bol pre mňa veľmi nevšedný zážitok. Neočakával som veľa a dostal som veľmi citlivo natočený film o túžbe byť šťastný. O snoch. A o poézií. Veľmi veľa scén bude vo mne ešte doznievať. Ward je veľký talent a dúfam, že sa mu bude vo filmovom svete dariť. A Olívia hrá prvú ligu. Až som prekvapený, že si za takýto výkon nevyslúžila nejakú nomináciu. (28.02.2023)