Dům pro dva

Normalizacne filmy v druhej polovici 80. rokov 20. storocia nestacili, a len dodychavali, a tak akasi lama /pardon, "pan reziser"/ sa rozhodla natocit dramu o tom, ako dvaja bratia pracuju v tlaciarni ..... a dalej nic. Film nema poriadny pribeh /vlastne ziadny/, herci /az na Vetcheho/ nevedia ani poriadne hrat, dialogy su uplne o hovne ...... V tomto pripade plati, ze aj ten Zdenek Troska so svojou 80s tvorbou je o cosi vyssie. Katastrofa za 15 % (23.11.2013)

„Tu bych si dal!“ - „Vono tě to časem přejde.“ Trošičku jsem se s tím filmem pral. S jeho nevyrovnaností a neuchopitelností, ovšem co jsem tak zaznamenal, jiné Zábranského snímky na tom asi budou podobně (ne nutně kvalitou). Přitom mě ale film velmi bavil. Věčným bojem zcela odlišných bratrů (o přízeň matky, pak ženy jejich srdce, avšak jde tu i o skrytou bratrskou vzájemnost) a možná nejvíce herectvím jejich představitelů (Schmitzer byl skvělý, Vetchý výtečný, ovšem jeho postava hyperaktivního magora měla své zkraty, ze kterých nevyšel s čistým štítem ani on). Vydařilo se myslím i líčení dobového života naplněného šedostí, bezvýchodností a nudnou rutinou. A pak je tu ten silný spirituální podtext se všemi svými výjevy, někdy více srozumitelnými (mučedník na kříži snad ani nemohl být doslovnější), jindy méně (můžete tušit, co třeba takový závěr měl demonstrovat, nic to však nemění na tom, že je mírně řečeno „mimo“…). Celkově hodnotím slušnými 4*, v jistém směru ojedinělý film s ohledem na datum a místo výroby. (10.08.2017)

Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně. (24.03.2015)

Celou Zábranského trilogii jsem odkoukal dost divně, ale zase nutno uznat, že jsem začal tím nejhorším a skončil tím nejlepším. Dům pro dva je film, který se podle mě dost vymyká ostatním československým filmům (ostatně jako celá ta Zábranského trilogie, akorát tady to je myšleno jen v dobrém slova smyslu) - představuje nám dva bratry (které zde perfektně zahráli Vetchý a Schmitzer) s naprosto odlišnými vlastnostmi a jejich životy, ale ukazuje je tak strašně zvláštně, že ani nevím, jak to správně popsat... Kameru to má dobrou, hudbu to má skvělou a divnou zároveň, dokonce trochu působí až mysticky a záběry jsou střihnuté vždycky úplně jinak, než by člověk čekal, ale i tohle, jako to ostatní vyjmenované, jenom podporuje zvláštní atmosféru tohohle filmu. Jistou sílu má i poslední scéna, kterou zde nebudu rozepisovat, jelikož by to logicky byl spoiler a ono se v tom filmu toho tolik nestane, ale ani tohle tomu filmu překvapivě neubližuje, opravdu zaujme člověka po celou dobu své příjemné stopáže. Pro mě je tenhle film neskutečně příjemným překvapením a dalším bodem do mého seznamu nedoceněných nebo zapadlých československých filmů, které si tenhle osud rozhodně nezasloužily. A Zábranského jako režiséra cením, snažil se oživit několik žánrů, které dneska už v českých filmech ani neobjevíme (sci-fi, podobenství). Na plný počet ten film nevidím, takový síla to zase nebyla, ale na silné 4* ano. --------- Edit po druhém zhlédnutí - Tfuj, to je ale depka. A kdyby Zábranský nepodával svoji symboliku tak těžkopádně, mohla by být bezchybná, jelikož něco tak nepříjemného se v našich končinách nevidělo a nevidí, zvlášť za Československa. Není zde prostor pro oddech, je to zvláštně mystické a popsat se to sice dá, ale pro přesnou představu se to musí vidět. Jinak už bych se jen opakoval, ale znovu mě to filmařsky nadchlo, znovu jsem ocenil temné psychologické podání a znova mě to dost zdrtilo (a přitom to neupadne do přehnaného nihilismu) takže doufám, že to zase aspoň dva roky nebudu muset znova vidět. Silné 4* (07.02.2020)

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)