Omámení a zmatení

Pohled na americkou mládež sedmdesátých let. Co se děje po posledním zvonění na konci školního roku? Maturanti šikanujou budoucí prváky, všude travka, alkohol, pohodička, žádný starosti. Opravdu to v americe takhle vypadalo? Já věřím že ano. Přičtěte povedený soundtrack a nechte se 100 minut unášet na vlnách pohody a zavzpomínejte na svoje školní léta :) (25.04.2007)

Nechápu jak jsem se o tomhle filmu mohl dozvědět až teď, protože to je opravdu pecka mezi středoškolskejma teen komediema. Skvělej casting (sympaťák Jason London ze Šílenců na prknech, Ben Affleck a Matthew McCounaghey mě pobavili a všichni tu jsou prostě super včetně pěknejch holek), výborně zvolená muzika a celej ten feeling ve mně navodil letní náladu. Linklaterovu filmografii moc nakoukakou nemám, ale po tomhle klenotu se do toho nejspíš obuju. (13.04.2016)

Obcas mam neidentifikovatelnu /raz darmo, moju mentalnu orientaciu sa este nepodarilo objavit/ tuzbu slavnostne otvorit zumpu. Hned ma ovanula ta nezamenitelna aroma, zobral som si palicu a hladal som to hovno, ktore by mi bolo viacej sympaticke a pripadne menej smrdi. Dostal som sa az ku dnu no a na dne zumpy som objavil toto. 20 % (23.05.2015)

Hudba super. Ale inak je to taký ten typický americký flák. Filmy, ktoré do určitej miery predurčujú pocit neistoty z nadchádzajúcimi týždňami, kedy dospelosť klope na dvere, majú v sebe prímes vtipu a melanchólie. Za predpokladu, že je v celom zoskupení charakterov aspoň niekto, s kým sa viete stotožniť. Tu tomu tak nie je. Prišlo mi to, ako sledovať skupinky ľudí ktorý robia niečo, lebo nič iné sa robiť nedá. A vlastná komunita s určitými pravidlami je aj tu podaná síce uveriteľne ale zároveň natoľko špecificky, že to cezo mňa len prešumelo. Atmosféra dobrá. Kultový status ale až tak veľmi nechápem. (28.07.2018)

Režisérský enfant terrible Richard Linklater vzpomíná na svá středoškolská léta obdobným stylem jako o dvacet let dříve George Lucas. Omámení a zmatení stejně jako Americké graffiti nic zásadního neřeší, nesměřují k žádným určitým cílům a pro mnohé bude problém strávit s nimi celou noc. Ač kvůli neobratné retro stylizaci (působilo to na mne příliš současně) nešlo o srovnatelně „nadnášející“ jízdu, rád jsem se pobavil pohledem na některé nedozrálé hvězdičky (kdo napoprvé pozná Bena Afflecka, vyhrává dvacet deka dobrých pocitů) a ještě radši zaposlouchal do vymazleného soundtracku, který právem spolknul největší část nuzného rozpočtu. Nabídka dále čítá pěkná auta, trapné vtipy a zvonové kalhoty. Buď berte, nebo nechte být. Možná pochopíte, čím si Omámeni ve Státech vysloužili kultovní status a oblibu u Quentina Tarantina. 75% (03.02.2008)