Dogma

Já se přiznám ... bavila jsem se, ale poněkud křečovitě, v určitých chvílích mi dokonce ustrnul úsměv na tváři. Asi mě zaskočilo, co všechno se dá nahrnout do jednoho scenáře. Jistě, film je to neotřelý, navážející se okatě do náboženství, ovšem, nejen do něj. Nicméně herecká skladba je příliš omračující na to, aby dostaly postavy svůj prostor a směr. Prostě a jednoduše Kevin Smith se snaží toho sdělit strašně moc, tolik moc, že to není schopen urežírovat. (22.01.2005)

První setkání se Smithem nedopadlo tragicky, ale rozhodně hůř než jsem čekal. Velice slušný rozjezd, velice dobré dialogy (slavná to Smithova devíza), slušné herecké výkony na podobný film neuvěřitelného ansámblu (taková sestava se většinou schází jen ve velkofilmech typu Armagedon), prapodivný námět a přeplácaný, chaotický scénář. Tolik heslovitě. Dále mě tam iritovalo několik ne zrovna vtipných či zajímavých nápadů - démoni v podobě teenagerovských hokejistů, hovnivý elemntál (neboli exkrementál), či Bůh v podobě Alanis Morissete. Ale v čerty, na druhou stranu je jich tam pár opravdu podařených (celá centrální myšlenka s nezpochybnitelností slova Božího např.). Celkově však - odvážné, ale hrubě nedotesané dílko, které se může brát jakkoli s nadhledem, ale u mě prostě víc než slabé tři hvězdy nedostane. 50% (30.07.2006)

Svého času moje první, nejvtipnější a nejmilejší smithovka sice s odstupem času neztratila nic ze své komediální kadence, jen ten pohled na ni je, vzhledem k přihlédnutím ke zbytku režisérovy tvorby, trochu odlišný. Smith odsunul své osobité pohledy na popkulturu a pustil se do církevních dogmat, jejichž častá neflexibilnost k současnému společenskému stavu je až do nebe volající. Kousavě je všechna porušuje, dělá si z nich nehoráznou legraci za pomoci nejnevkusnějšího humoru a přesto je tak ryze svůj, maximálně vtipný, přímočaře trefný, ale ani na chvilku se nesnižuje k trapnému variování (zdravíme Šifru mistra Leonarda), což dělá z jeho nejmainstreamovějšího (nepočítám Jersey Girl) kousku zatraceně vybroušený flák, který sice nemá ostří (ani humorné ani sarkastické) tak dokonale vybroušené jako zbytek, ale stále je nadmíru zábavné. (19.08.2007)

Moje první filmové setkání s Kevinem Smithem. A po zhlédnutí tohoto snímku nejspíš zdaleka ne poslední. Chvíli mi trvalo, než jsem si navykl na styl humoru (a taky třeba na věčně sprostého a nadrženého Jaye), ale pak se dostavila dobrá zábava. Bohužel problém filmu je, že někdy až moc sjížděl na vážnou notu, to mi nesedělo. Co se týče narážek na církvi, tak tleskám, jednak za kreativitu při jejich vytváření a pak za odvahu vyjít s nima na svět, a to v samotných USA (ale rozhodně netvrdím, že jsem pobral všechny, jednak nejsem dané tématiky moc znalý a pak si taky myslím, že Dogma celkem vybízí k opětovné projekci ). Co se týče konce, tak ten v mých očích docela skřípal a zachránila ho až závěrečná scéna na schodek, která ho vrátila na ty správné koleje. Váhání mezi 3 a 4* hodnocením mi usnadnila přítomnost Alana Rickmana (který mohl dostat ještě víc prostoru) a patriotství samotného režiséra zakomponováním 3 "ďáblů" s hokejkami (jako fanda týmu New Jersey Devils jsem tenhle možná nenápadný odkaz ocenil :-) ). Takže prozatím slabší 4*. (09.10.2010)

Pokiaľ vám prevedenie kresťanských ideálov do praxe prostredníctvom cirkvi pripadá smiešne a antagonistické, toto je film pre vás. Kde inde sa môžete dozvedieť, že boh vyzerá celkom ako Alanis Morissette, anjeli sú bezpohlavní (aj Salma), Ježiš je gambler (a to nie je všetko !!! ) a svet môžu spasiť len dvaja proroci, ktorý teda naprorokov vôbec nevyzerajú. Ja osobne som sa na tejto komédii veľmi dobre bavil, scénka, keď Loki trestá za Zlaté teľa ma rozrehotala asi najviac. (15.11.2004)