Temná dcera

Popis znel lákavo, herecké obsadenie ešte lepšie, a tak som bol zvedavý, čo pre nás Maggie z režisérskej stoličky pripravila. Aj keď som nemal žiadne mega vysoké očakávania, tak napokon to bolo skôr sklamanie. Základ deju a prostredie gréckeho ostrova boli atraktívne, postavy zaujímavé, no dejová línia bola ťažkopádna a biedna. Čakal som, že to zachráni aspoň nejaké kvalitné vyvrcholenie, ktoré uzavrie kruh s nejakou parádnou pointou. Ale ani tu sa zázrak nekonal... Škoda toho. (01.02.2022)

Režijní prvotina Maggie Gyllenhaal vycházející s knižní předlohy Eleny Ferrante. Olivia Colman přijíždí na dovolenou do Řecka, kde se její osudy propletou s mladou matku, kterou hraje Dakota Johnson a pomocí restrospektivních flashbacků se dozvídáme pohnutý osud starší z žen, který více méně koresponduje s aktuálním děním kolem. Chápu, nejsem cílovka a nenašel jsem si k Lost Daughter cestu. Zároveň jsem asi hodně prakticky založený, a tak absolutně nechápu většinu podivných a unáhlených rozhodnutí hlavních postav. Takže tento film šel hodně mimo mě. (21.03.2022)

Hlavnú hrdinku sledujeme v dvoch obdobiach jej života a musím povedať, že výber mladej (alebo zrelej, ak chcete) verzie sa nezdaril. Videla som typovo dve rozdielne ženy a dosť ma to rušilo. Ďalšiu výhradu mám voči otvoreným alebo naznačeným linkám, vedúcim odnikadiaľ nikam. Vzniknuté napätie medzi postavami nebolo, podľa mňa, dostatočne využité. Mám pocit, že Maggie trošku precenila svoje schopnosti scenáristky a režisérky, ale aspoň pre svoj film zohnala známe mená. Z filmu si odnášam ponaučenie, že malé dievčatká sú dielom Satana a nie každá žena by mala byť matkou. A na záver mi nedá nespomenúť hviezdnu Dakotu, ktorá mi opätovne dokázala, že dokonalou herečkou je výlučne od krku nadol. (22.01.2022)

Kvalitní herci film dělají koukatelným, ale k záživnosti má pořád daleko. Studie hlavní postavy baví v první polovině, po prvních náznacích co-jí-trápí ale zájem diváka opadává. Nejde s ní sympatizovat ani ji litovat. Vedlejší motivy s okolitými postavami taky šlapou pouze na půl plynu a dramaturgicky snímek příliš neobohacují -  především nic moc postava Eda Harrise, ale ne jenom ta. (29.01.2022)

Tomuto snímku s opravdu upřímným potěšením uděluji naprosto nekompromisní Odpad!, a to minimálně pro mě ze dvou skutečně zásadních důvodů. První důvod zní Olivia Colman. Neberu tedy ohled na její herecký talent, či přímo jak se jí zde podařilo ztvárnit tu svou postavu, ale prostě ta ženská je mi všeobecně tak strašně moc nesympatická, že jí vůbec nedávám a prostě faktem je, že v mých očích znamená její účast v jakémkoliv filmu zkažený dojem. Tohle je ale v podstatě jen můj osobní problém, ovšem důvod číslo dva je už daleko podstatnější i pro ostatní, kterým zmiňovaná paní až tolik nevadí, a to že opravdu bytostně nenávidím filmy, které jsou totálně, ale jako opravdu totálně o ničem. Bez zápletky, bez hlavy a paty a především bez pointy. Poté se vždy jen otráveně ptám, proč sakra něco takového vůbec vzniká? Co tím chtěli tvůrci vůbec říct? Co ty dvě hodiny měli vůbec jako představovat, co měli za význam? Nesympatická postava přijede na dovolenou na jakýsi Řecký ostrov, kde se nachází další nesympatické postavy, k nim přibydou další nesympatické postavy a všichni mezi sebou hrají takové nějaké podivné dialogové a myšlenkové hry, které nemají žádný smysl a hlavně z nich vůbec nic nakonec ani nevyplyne. Takže co to je? Jen hromada prázdných žvástů a myšlenek a ještě prázdnějších charakterů, a to ani nemluvě o té zasrané kameře, libující si snímat všechny ty ksichty asi tak ze dvou centimetrů, do toho pořád ta místní otravná hudba, no prostě utrpení. Tento film je zkrátka vážně šílená opruzenina, jinými slovy, pro mě to znamenaly krásné dvě hodinky spláchnuté do hajzlu! (10.02.2022)